Dobře, na svátky tě nevyhodíme. Připrav tři ložnice mé sestry a neteř zůstanou přes noc. Ty zůstaneš v kuchyni.
Paní Hano Vasilová, a co když jsem jediná vlastnice tohoto domu? Mám i papíry, které to dokazují. Tak ani nezkoušejte vniknout dovnitř vyženou vás s policií.
Dnes po práci se Valentýna chystala zamířit k obchodnímu centru v centru Prahy. Za dva týdny byl Nový rok. Pozvala ji stará kamarádka Olga.
Valentýna věděla, že se tam sejde velká parta: dcera hostitelky s manželem a dětmi, sestra, neteřstudentka. Často u Olgy chodila a všechny dobře znala, proto chtěla předem pořídit dárky.
Z dárků si Valentýna vždy uměla vybírat, ale radost jí dávala jejich rozdávání. Už tehdy cítila ten podmanivý pocit bloudit po uličkách ozdobených řetězy světýlek, zkoumat, vybírat, sledovat, jak prodavač pečlivě balí koupené zboží do lesklého papíru.
Jakmile však vyšla na ulici, nálada se jí změnila. Na parkovišti u svého auta na ni čekala Renáta sestra jejího bývalého manžela.
Valí, ahoj! pozdravila Renáta. Proč tak dlouho? Už jsem zmrzlá až k kostem.
Dobrý den, Renáto. Nečekala jsem tě tady.
Proč? Přeci jsme příbuzní, odpověděla Renáta. Alespoň dvacet let tak jsme byli.
Naštěstí už ne, řekla Valentýna a chtěla otevřít dveře auta.
Renáta ji však zadržela.
Poslouchej, Valentýno, mám k tobě prosbu. Nebyla by to jen moje, ale rodinná.
Jaké rodiny, Renáto? Už rok k vám nic nesouvisí. Nemám co poslouchat, proklamovala Valentýna.
Ne, jen poslouchej. Nevím, jak jste s Michalem majetek dělili, ale matka stále tvrdí, že dům, ve kterém bydlíš, patří naší rodině.
Koupili jste ho s Mikem, a on tam deset let všechno upravoval. Všichni jsme se v tom domě scházeli na Nový rok i na jarní svátky. A teď co?
Matka chtěla na své narozeniny v květnu pozvat celou rodinu na terasu, jak to vždycky děláme. Ty nás ale nevpustila a odjelaš kamkoliv.
Proč to říkáš? zeptala se Valentýna. Šla jsem k přítelkyni, chtěla jsem jet a tak jsem odjela. Omlouvám se, že jsem se nepřihlásila.
A zapomeňte na rodinná posezení v mém domě. Když jsme se s Mikem rozcházeli, dohodli jsme: byt, auto a garáž jemu, dům mně. Všechno jsme hned oficiálně podepsali. Takže se můžete setkávat v Michalově bytě. Konec.
Valentýno, matka žádala, aby na 31. prosince pozvala hosty do domu, jako dříve. Přijde hodně lidí nikde nebudeme mít místo řekla Renáta.
Paní Hano Vasilová a požádala? Podivné! Dvacet let jsem jen dostávala nároky. A najednou žádá. Renáto, řekni jí, že nesouhlasím. A pro rodinu rezervujte pokoje v hotelu.
Valentýna nastoupila do auta. Chuť na nákupy už neměla. Zítra koupím, pomyslela si a odjela domů.
S Michalem žila téměř dvacet let. Dům, o kterém Renáta mluvila, koupili před deseti lety.
Před rokem mu manžel prohlásil: Ve čtyřiceti pěti letech život nekončí, a že dál bude budovat s mladou asistentkou.
Valentýna ho nebránila, ale ani se nepoddala. Dům i rodinné úspory zůstaly její, on dostal dvoupokojový byt, auto Škoda Octavia a garáž.
Protože zůstala jediná dívkastudentka, Michal nechtěl sáhnout na společný účet.
Před pár dny jí zavolala Lída a oznámila, že zůstane na Silvestra v koleji.
Mami, nebudete se na mě zlobit? zeptala se. A o prázdninách přijdu domů.
Poté Valentýna přijala Olginu pozvánku. V té společnosti se nebudla nudit.
Znala Renátu, věděla, že to není konec neodradí ji tak snadno. A opravdu se mýlila.
Ten večer jí zavolala bývalá tchyně:
Valentýno, nepřebíráš si na sebe moc? Drzce jsi si přivlastnila Mikův dům, a teď si myslíš, že nás nedostaneš?
Tak to bude! Všichni budeme slavit Nový rok v našem domě! Ve kterém můj syn laskavě dovolil, abyste tu přespali. Chápeš?
Dobře, na svátky tě nevyhoďme. Připrav tři ložnice mé sestry a neteř přes noc. Ty v kuchyni.
Paní Hano Vasilová, a co když jsem jediná majitelka tohoto domu? Mám i papíry. Nezkoušejte se dostat dovnitř vyhodíme vás s policií.
Uvidíme, kdo koho vyhodí! Připrav pokoje, my přineseme všechny potraviny, ty už nemusíš nic připravovat. A neodporuj, protože tenhle Nový rok si zapamatuješ na celý život!
Myslím, že za rok se Mikova matka úplně změnila, pomyslela si Valentýna.
Hana Vasilová nikdy nebyla holubí mír, ale dnešní představení zaskočilo starou snachu. Opravdu si myslí, že Valentýna ustoupí a splní její rozkazy?
Dříve byla Valentýna v té rodině považována za nejlepší snachu ostatní dvě se podřídily a uznávaly právo tchyně na vedení.
Teď, po rozchodu s Michalem, slova bývalé tchyně vyvolala v Valentýně jen údiv: na co to všechno počítají?
Mezitím v Hany Vasilové bytu se rozjížděl plán.
Renáto, ty a Alexej jste zodpovědní za nákup potravin. Koupíme vše, co jde, dopředu. Budeme připravovat večer 31. prosince a ráno 1. ledna.
My s tebou uděláme želatinu a horké pokrmy. Světlana a Olinka saláty. Vše dáme do krabiček, nádobí na stůl vezmeme od Valentýny vím, že má dva komplety stolního nádobí. Když Michal přestěhoval, nádobí si nebral.
Mami, a když se ona odmítne nechat nás dovnitř? zeptala se Renáta.
Ať se snaží! Budeme dvanáct, všechna rodina. Bude se jí stydět! Jak to vidíš?
Otevře dveře a na verandě stojí strýc Karel a teta Lída, Lenka s Natálií a další. Myslíš, že před nimi zamkne? Pustí nás, jako by to byla hostina. To je rodina!
31. prosince kolem deváté večer se před domkem čtrnáct na Východní ulici zastavily čtyři automobily.
Divné, řekl Alexej, Renátin manžel. Světla nesvítí. Možná Valentýna není doma?
Kam se poděla? Je doma. A Lída určitě přijela. Schovávají se, tají před námi, usmála se Hana Vasilová. Zvoníme.
Nikdo neodpověděl, dveře zůstaly zavřené.
Počkej, mám klíče, prohlásila Hana Vasilová. Věděla jsem, že Valentýna něco podobného udělá, tak jsem si ho přivlastnila.
Vrata se otevřela a celá velká parta vstoupila na nádvoří.
Počkejte, hned otevřu dům. Tady je, rozsvítíte světlo a donesete vše do kuchyně, rychle připravíme stůl. A Valentýna, ať se schovává, nebudeme ji k pozvánce přizývat.
Po dvaceti minutách se v chodbě ozval hluk.
Tady je paní majitelka, řekl Alexej.
Ale nebyla to paní majitelka.
Mezitím Valentýna pomáhala Olze s přípravou stolu hosté měli přijít za okamžik.
Najednou zazvonil telefon.
Paní Valentýna Mikulášová? Ve vašem domě spustila alarm. Přijela zásahová jednotka.
Tady je dvanáct lidí, tvrdí, že jsou vaše příbuzné a jsou zde s vaším svolením.
Nikomu jsem neřekla, ať přijde. Pravděpodobně rodina mého bývalého manžela. Nepozvala jsem je. Vnikli sami.
Budete podávat trestní oznámení?
Samozřejmě. Jenže nejsem ve městě, vrátím se až pozítří.
Nežádoucí hosté museli jít na poštu, kde strávili několik hodin. Mezitím, když dorazili k Hany Vasilové domu, saláty už tekly, horké se ochladily.
Když se Valentýna vrátila domů, zavolal ji bývalý manžel a požadoval, aby podala trestní oznámení.
Valentýno, myslel jsem, že jsi změnila zámek, ne?
Neměnila jsem proč by se zámek mačkával? Používám ten, co mám.
Proč jsi, když odjížděla, zamkla na starý?
Tušila jsem se, že se tvoje matka neuklidní a přijde s hosty slyšela bys, jak s námi mluví. Nechtěla jsem, aby nezbední hosté zničili dveře.
Takže úmyslně zamkla na starý zámek, ke kterému matka měla klíč, a nastavila alarm? Vyprovokovala jsi je! Chtěla jsi, aby je policie chytila?
Mikule, tvá rodina měla možnost mohli oslavit Nový rok u sebe. Rozhodli se jít k policii. To není moje vina.
A proč jsi Renátu neřekla, že dům bude pod alarmem?
Proč ne? Na vrátnicích i na dveřích jsou cedule: Střeží policie. Každý to čte.
Přepošli pozdrav mé matce, Renátě, Alexejovi a všem ostatním, a dej vědět, že je už nebudu u sebe vítat, řekla Valentýna.
Tentokrát jsem odebrala trestní oznámení, ale už se takové nevrátí. Budou čelit plné síle zákona
Co si myslíte o činu bývalé příbuzné? Napište svůj názor do komentářů, dejte lajky.