Dnes ráno osmnáctiletá dívka porodila holčičku. Poté napsala prohlášení, objednala si taxi a odešla z porodnice, aniž by se ohlédla. Ale ani ve snu by ji nenapadlo, jaké překvapení bude na malou čekat.
Když jsme s manželem dorazili večer do nemocnice, oba jsme byli jako na jehlách těšíme se na čtvrté dítě! Už jsme měli pořádnou bandu doma to občas vypadalo spíš jako v mateřské školce než v bytě.
Naše druhé a třetí děti jsou dvojčata jasně, to byla fakt bomba. Nikdo v rodině dvojčata nečekal, takže jsme si od té doby dělali srandu: A co když to zase budou dvojčata? No, trochu už jsme se třásli.
Na druhém ultrazvuku nám ale jasně řekli: Nebojte, tentokrát to bude jeden kus. Docela úleva A taky jsme si to užili žádné šílené překvapení, jenom jeden malý nindža. Starosti rychle spláchl smích a stěhovali jsme se s miminkem do speciálního pokoje, který manžel předem zaplatil. Žádný luxus, ale alespoň klídek a pohodlí, jestli mi rozumíte.
Za pár hodin mi přinesli tu naši novou princeznu na krmení. Najednou vtrhne do pokoje primář s trochu zamračeným obličejem. Máme tady takový menší problém
Právě to ráno totiž jiná osmnáctiletá slečna porodila, napsala papír o vzdání se dítěte a hned, co mohla, nasedla do taxíku a zmizela.
Moc se nehýbala, sotva chodila, ale vypadalo to, že kdyby mohla, odešla by i po hlavě. Dítě bylo zdravé a krásné, takové voňavé klubíčko. A já jen tak uvažuju: Sama jsi vždycky toužila po dvojčatech nevzít si tohle princeznu? Hlavní sestra paní Květoslava mi pošeptala: Můžeme napsat, že jsi ji porodila ty Samozřejmě, že jen mezi čtyřma očima, legální to zrovna není, ale taky by mě bolelo pomyšlení, že malá skončí někde v kojeneckém ústavu.
No jo, české zákony jsou fér, ale nejsou žádná rychlostní dráha. Adopce zabere měsíce a nakonec vám stejně nikdo nic negarantuje. A mezitím bude malá zřejmě v ústavu, ne doma
To je na houby, přiznávám. Hlavní sestru Květoslavu znám dlouho, je to opravdová dobrá duše, často jsme spolu prohodily pár slov i mimo nemocnici. Možná proto za mnou přišla se svou zvláštní nabídkou.
Takže:
Mladá mamina odešla pár hodin po porodu, nezůstala ani na jednu kávu;
Miminko zdravé, ale potřebuje rodinu;
Adopční řízení papírování na dlouhé lokte a výsledek nejistý;
Hlavní sestra přišla s návrhem, protože má srdce na správném místě.
Pointa? Tyhle příběhy připomínají, jak je život kolem zrození křehký a zamotaný.
Nakonec, když se narodí dítě, je to nejen radost, ale taky spousta otázek a nervů a někdy pěkně zamotané paragrafy. Ať už je situace jakákoliv, nezapomeňme, že soucit a obyčejná lidskost nás drží nad vodou. Tahle vida-situace mně i vám připomíná, jak moc potřebujeme mít pro druhé pochopení občas i trochu odvahy a nadhledu.