Dnes ráno osmnáctiletá dívka porodila holčičku. Hned poté napsala prohlášení, zavolala si taxi a odešla z porodnice, aniž by se ohlédla. Netušila však, jaké překvapení tam na miminko čeká.
Když s manželem večer přijíždíme do porodnice, oba jsme plní očekávání a radosti z blížícího se příchodu našeho čtvrtého dítěte. Naše rodina je už teď pořádná parta!
Musím zmínit, že naše druhé a třetí děti jsou dvojčata což pro nás bylo obrovské překvapení, protože v naší rodině dvojčata nikdy nebyla. Po té zkušenosti jsme během dalšího těhotenství s úsměvem opakovali: A co když to zase budou dvojčata?
Rodiče byli z novinky nadšení a hodně nám v prvních dnech pomáhali. Už na druhém ultrazvuku nám ale lékař potvrdil, že letos dvojčata opravdu čekat nemusíme.
Nakonec se nám narodil čtvrtý ninja jedno miminko. Všechny nervy rázem zmizely. Dostali jsme vlastní pokoj, který manžel zaplatil dopředu v korunách.
O pár hodin později mi přinesli miminko na kojení. Najednou do pokoje přichází primář oddělení se starostlivým výrazem a povídá: Máme tady malý problém…
Téhož rána osmnáctiletá slečna porodila holčičku, podepsala prohlášení o vzdání se dítěte a odjela z porodnice taxíkem.
Po porodu téměř nemohla chodit, ale i tak se snažila odejít co nejdřív. Museli jsme ji nechat jít.
Holčička se narodila zdravá a nádherná. V duchu mě napadlo: Tolik sis přála dvojčata… Co kdybychom si tuhle holčičku nechali?
Mohli bychom napsat, že jsem ji porodila já… Ale nechci, aby skončila v dětském domově. Jaký život ji tam čeká? Trhá mi to srdce… Samozřejmě, tohle nejde.
Postup legální adopce lze sice zahájit hned, ale trvá dlouhé měsíce a výsledek není jistý. Mezitím miminko skončí v kojeneckém ústavu.
Je to hrozně smutné… Upřímně, situace mnou otřásla. Dobře znám vrchní sestru, paní Jitku Havlíčkovou je to laskavá a empatická duše, občas si povídáme i mimo porodnici.
Možná proto mi nabídla tuhle těžkou, ale lidskou možnost.
Mladá maminka odešla sama domů hned po porodu;
Holčička je zdravá, ale potřebuje lásku a péči;
Oficiální adopce trvá dlouho a je nejistá;
Vrchní sestra nabízí pomoc na základě soucitu a pochopení situace.
Hlavní myšlenka: takové příběhy nám připomínají, jak křehké a složité jsou lidské osudy kolem narození nové bytosti.
Na závěr: narození dítěte je událost plná naděje i úzkosti. Občas se životní cesty zamotají a všechno se stává nečekaně složitým. V tu chvíli si musíme vzájemně pomáhat a být lidští. Tento dojemný příběh vybízí k zamyšlení nad tím, jak důležité je mít srdce na pravém místě, zvlášť v těch nejtěžších situacích.