-Kdy přijede sanitka, slečno? Teplota dosahuje skoro čtyřicítky a nedaří se ji srazit…
-Všechny posádky jsou momentálně na výjezdu, vyčkejte prosím, – odpověděl unavený ženský hlas.
Karla sotva zadržovala slzy, zavěsila telefon a spěchala k dceři. Malá Janička ležela na pohovce, přikrytá lehkou dekou a těžce dýchala. Tělíčko pětileté holčičky hořelo horečkou, teplota nechtěla klesnout, neúprosně se blížila ke čtyřiceti stupňům.
Zvonění u dveří zaznělo překvapivě hlasitě. Karla vyskočila, málem upadla, a běžela ke dveřím.
-Teplota klesá, léky zabírají. Holčička má pískoty z obou stran. Doporučuji hospitalizaci, – vysoký šedovlasý muž si unaveně promnul kořen nosu a sledoval, jak mladá sestřička uklízí injekční stříkačku.
-Nemůžeme to zvládnout doma?
-Ne, musíte do nemocnice.
Karla s pasem a taškou vyšla na chodbu:
-Obléknu teď Janičku a… Kdo pak jste?
Do otevřených dveří vstoupila nová posádka záchranky: statný, vousatý lékař kolem čtyřicítky, hubený dvaatřicetiletý zdravotník s brýlemi a kufříkem a pihovatý, zrzavý stážista.
-Volali jste sanitku? – zeptal se vousatý lékař.
-Ano, ale… byl tady jiný doktor, – odpověděla zmateně Karla.
-Jaký jiný? – vmísil se mladý stážista.
-No, vysoký, šedivý. Srazil teplotu Janičce a říkal, že musíme do nemocnice… – nervózně odpověděla mladá žena.
Lékař se zdravotníkem si vyměnili pohledy:
-Semínku!
-Poslali dvě posádky na jeden případ? – podivil se stážista.
Vousatý lékař se obrátil k mladé ženě:
-Oblékněte holčičku. Odvezeme vás do nemocnice.
Karla se vrátila do pokoje. Překvapený stážista se obrátil k lékaři:
-Nebudeme ji ani vyšetřovat?
-Semínek se nikdy nemýlí!
-Kdo je vlastně ten Semínek?
Zdravotník se pousmál:
-Semínek byl nejzkušenější odborník na záchrance. I do Prahy ho chtěli několikrát přetáhnout, ale vždy odmítal. Říkal, že jeho práce je zachraňovat lidi, ne vysedávat v kanceláři.
Před rokem měla Semínkova posádka nehodu cestou na urgentní výjezd. Někdo se pokusil předjet sanitku.
Zdravotník zmlknul, pohledem klesl k podlaze. Vousatý lékař ho poplácal po rameni a pokračoval:
-V té nehodě nikdo nepřežil. A po čtyřiceti dnech se ve městě začaly dít podivné věci.
Venku parta chuligánů pobodala mladíka. Na dispečink volal anonym: bodná rána v oblasti jater. Byla to naše služba. Přijedeme, mladík leží na asfaltu, ovázaný, a nějaký muž drží infuzi. Ptáme se, kdo muže poskytujícího první pomoc, muž kroutí hlavou, říká: “Sanitka tu byla, takový vysoký, šedivý doktor a mladá sestřička s ním. Dali infuzi. Šedivý řekl držet to takhle… Otočil jsem se jen na chvíli, abych zkontroloval, zda dýchá. A vy jste mezitím přijeli. Kde je šedivák?”
Nás zamrazí. Ze popisu to vypadalo, že první pomoc poskytl Semínek s posádkou. V nemocnici jsme uvedli, že byla pomoc poskytnuta před naším příjezdem a o Semínkovi jsme pomlčeli. Později se o něm na stanici začalo mluvit, ale ten den byl šokující.
-I tak by nám nikdo nevěřil!- přidal zdravotník. Vousatý lékař upravil fonendoskop na krku a pokračoval:
-Pár dní poté spadl ve skladu dělník: mrtvice a poranění hlavy. Než přijela sanitka, “vysoký, šedivý doktor a mladá sestřička” poskytli první pomoc: dali infuzi, kyslík a stanovili diagnózu. A poté zmizeli, jako by se do země propadli.”
-A pamatuješ si ty porodní bolesti na křižovatce? – usmál se zdravotník, upravující brýle.
-Cože, duchové pomáhali u porodu? – divil se zrzavý stážista.
-Uklidni se, s takovými slovy, – zamračil se lékař. – Nevíme, kým se posádka Semínka stala, ale duchové to rozhodně nejsou. Spíš městští strážní andělé.
-Omlouvám se… – zčervenal stážista. – A co bylo s tím porodem?
-Taxikář vezl ženu do porodnice: čtyřiatřicet let, druhý porod, třicet devět týdnů. Zastavil na světlech a začal předčasný porod. Taxikář zpanikařil, zapnul výstražná světla, volal sanitku a nevěděl, co dál dělat, křičel o pomoc. Dispečerka mu radí: “Nebojte se, dejte telefon na hlasitý odposlech, řeknu vám, co dělat”. Ale muž byl hysterický, nedokázal nic pochopit.
Semínek se sestřičkou přišli na pomoc. Dítě šlo napřed nožičkami, a pupeční šňůra byla okolo krku. Kdyby nebylo jich, dítě by nepřežilo.
Poté přijela sanitka a vzala šťastnou maminku a křičící zdravé dítě.
Kolik takových případů za rok bylo – ani se nedá říct. “Semínkova posádka” se objevuje jen u nejzávažnějších případů. Kdyby nebylo Semínka, nikdo z těch pacientů by to do příjezdu sanitky nepřežil. Takové věci.
-Jsme připraveni. – Karla s dcerkou vyšla na chodbu. Vousatý lékař vzal ženě tašku a usmál se na holčičku:
-Teď bude všechno v pořádku!