Mýlíš se, ten byt si pronajímáme, – rozpačitě se usmála Tereza.
– Ten kluk pro tebe není, – už po sté opakovala Jana Novotná. – Jednou to pochopíš sama!
– Mami, tak se neboj, jestli si myslíš, že ten moment jednou přijde, – zašklebila se Tereza.
Samozřejmě ji rozčilovalo, že máma dělala problémy kvůli jejímu vztahu s Petrem, ale nehodlala se ho vzdát jen kvůli tomu, že to chtěla její matka. Naopak, Tereze se líbilo, když Janu Novotnou popichovala a opět jí dokázala, že s Petrem je vše v pořádku.
– Kam jdeš? – přísně se zeptala žena, když viděla, jak si dcera sbalila věci.
– S Petrem jsme si našli byt, – šťastně oznámila Tereza.
– Z čeho? On je nejen lenoch, ale i chudák, – odfrkla Jana Novotná.
– Mami, s Petrem si to budeme platit napůl. Jestli jsi zapomněla, oba pracujeme.
– Kde on pracuje, připomeň mi to, jo? – s nedůvěrou se ušklíbla žena. – Na které fabrice?
– Proč by hned musel pracovat ve fabrice, aby vydělal peníze?! Máš nesprávné představy o dnešním světě. Petr pracuje z domova.
– Ten tvůj Petr ti jen lže! – rozohnila se Jana Novotná. – Vidím, že ty jediná těžce pracuješ. Ten jeho úsměv je podezřelý, je to podvodník!
– Mami, už ho nepomlouvej! – zlobila se Tereza. – Tak zatím, zavolám.
Dívka si sbalila věci a zamířila k východu, nechtěla dál poslouchat matčiny podezření.
Téhož večera si Tereza a Petr pronajali jednopokojový byt, který našel přes známé, a začali spolu bydlet. Přes den Tereza studovala na pedagogické škole a večer si přivydělávala jako uklízečka.
Petr pracoval zcela z domova, co přesně dělal, Tereza ani neřešila. Hlavní bylo, že vydělával peníze a na půl platili nájem i jídlo.
V jejich vztahu šlo všechno dobře. Jediné, co Terezu trochu znepokojovalo, bylo, že ji Petr neseznámil se svými přáteli. Několikrát o tom začala mluvit, ale Petr to odlehčoval a místo toho navrhl, aby si zvala své kamarádky.
– Jak oslavíme tvoje narozeniny? – zeptala se po třech měsících Tereza.
– Nechce se mi to vůbec slavit, – odpověděl Petr.
– Petře, je ti dvacet pět! Takové jubileum musíme oslavit, – naléhala Tereza.
– Nemáme na to peníze…
– Pozveme tvoje přátele k nám! Všechno připravím, vyjde to levněji. No tak, Petře, – prosila Tereza a nakonec jej přemluvila.
Na daný den Tereza strávila den u sporáku a večer už byla vyčerpaná. Krájela saláty, smažila karbanátky, pekla kuře. Petr jí vůbec nepomáhal.
Večer kolem sedmé dorazili Petrovi přátelé, bylo jich víc než se čekalo. Byli dost hluční a Tereza z nich byla brzy unavená. Využila příležitosti a šla se nadechnout na balkon.
Klid ale dlouho nevydržel. Po pár minutách se k ní připojila Niky, Petrova známá.
– Máš štěstí, Tereza, když jsi našla kluka s bytem, – pronesla závistivě Niky. – Věděla jsi to předem?
– Jaký byt? Petr má byt? – podivila se Tereza.
– Samozřejmě, že má, – uštěpačně poznamenala Niky. – Vždyť v něm bydlíte.
– Jak to? – Tereza překvapeně zamrkala. – Mýlíš se, ten byt si pronajímáme.
– Nemůžete si ho pronajímat, protože Petře ho zdědil po babičce přes otce, byla jsem tu mnohokrát a on tu žije už léta, – oponovala Niky.
Tereza na Niky nedokázala odtrhnout oči, snažila se poskládat překvapivé informace.
– Ty jsi to nevěděla? – vykřikla Niky. – On ti nic neřekl? Asi si chtěl ověřit, jestli jsi na peníze.
Niky se hlasitě zasmála. Zdálo se, že to dělá schválně, aby Terezu ponížila.
– Petře, – přistoupila k němu Tereza, který s přáteli pil pivo, – musíme si promluvit!
– Počkej. Kluci vypráví skvělý vtip, – odmávl ji Petr jako dotěrnou mouchu.
– Ne, promluvíme si teď! – trvala na svém Tereza.
– Tak to řekni přede všemi, – prohodil Petr s náznakem úsměvu.
– Proč jsi mi neřekl, že máš byt? – Tereza si dala ruce v bok se zastrašujícím výrazem.
– Nemám nic, – odpověděl Petr s falešným úsměvem.
– A tenhle byt? Čí je?
– Jo, čí? – přidala se zpoza Terezy Niky. – Tvůj! Všichni přátelé to potvrdí!
– Ano, samozřejmě, – přikývli přátelé.
– Takže jsi mi lhal? Počkej, komu jsme platili nájem? – Tereza zůstala stát v šoku. – Tobě?
Petr se nervózně usmál a zasmál. Uvědomil si, že ho Tereza přistihla při lži.
Tři měsíce, co žili v bytě, peníze na nájem končily v jeho kapse. Byl to jeho vlastní byt. Tereza nikdy neposlala ani jednu korunu majiteli a nikdy ho nepotkala.
Nyní vyšla najevo ta krutá pravda, že deset tisíc měsíčně, které Tereza dávala Petrovi, končily u něj.
– Jsi hrozný lhář, Petře! – řekla Tereza se slzami v očích a začala si balit věci.
Žít s podvádějícím Petrem už nechtěla. Jeho lži a touha po penězích zničily všechny dobré věci v jejich vztahu. Ten večer se Tereza vrátila k matce.
– Mami, měla jsi pravdu, – zoufale přiznala Tereza a vyprávěla matce, jak jí Petr měsíce klamal. Od té doby se Tereza a její bývalý už nesetkali. Doslechla se ale, že Petr a Niky se k sobě přestěhovali…
