Denní kukačka překukala
To si dělá srandu! explodovala Šárka. Jirko, pojď sem! Okamžitě!
Manžel, který si zrovna kopl tenisky v předsíni, nakoukl ve dveřích a rozepínal si u toho límec košile.
Šári, co zas? Jsem po práci, hlava mi třeští
Co zase?! ukázala Šárka rukou na okraj vany. Podívej se pořádně. Kde je můj šampon? Kde je ta maska na vlasy, co jsem včera koupila?
Jirka přimhouřil krátkozrace oči, pozoroval pečlivou řadu kelímků.
Tam se na odiv tyčila mamutí lahev dehtového šamponu, litrový Lopuchový zázrak a těžká skleněná nádoba s tmavě hnědým krémem.
Ehm To donesla máma. Asi jí to přijde pohodlnější, mít to u vany zamumlal a raději se vyhýbal ženiným očím.
Pohodlnější? Jirko, vždyť tu nebydlí! No a teď se podívej dolů.
Šárka se sklonila a vytáhla zpod vany plastový lavor. V něm byly její drahé francouzské přípravky, její houbička i žiletka.
Co to má znamenat? Ona mi vyhrabala moje věci do toho špinavýho lavoru a svoje vystavila!
Moje se válejí vedle hadru na podlahu a její lopuchový elixír trůní na čestném místě!
Jirka jen těžce vydechl.
Šári, nevyváděj. Mamince je teď fakt zle, to víš. Přeházím to zpátky, najíme se. Udělala holubce.
Já její holubce žrát nebudu, sekla Šárka. Proč tady vůbec pořád straší? Proč šéfuje v mém bytě?!
Připadám si tu jak nájemník, kterému laskavě dovolili splachovat.
Šárka odstrčila manžela a vyběhla z koupelny, zatímco Jirka tiše kopl lavor s ženiným pokladem zpátky pod vanu.
Problémy s bytem, co zničila životy tisícům, se Šárky a Jirky nijak netýkaly.
Jirka měl svou prostornou garsonku v paneláku po dědovi z otcovy strany.
Šárka zdědila od babičky roztomilý byteček na Vinohradech.
Po svatbě se rozhodli usadit u Jirky byl tam nový nábytek a klimatizace, zatímco Šárčin dvoupokojový pronajali slušným manželům.
S Jirkovými rodiči si drželi odměřený přátelský odstup.
Ivana Hrušková a její manžel, distingovaný, věčně tichý Pavel Hruška, žili na druhém konci Prahy.
Jednou týdně tradiční čaj, povinné otázky na zdraví a práci, úsměvy z povinnosti.
Šárinko, ty jsi tak zhubla, zděsila se Ivana a naložila jí kus dortu. Jirko, ty jí vůbec nekrmíš?
Mami, chodíme cvičit, mávl rukou Jirka.
A tím to končilo. Žádné nečekané návštěvy ani rady o úklidu.
Šárka kamarádkám chlubila:
Se tchyní mám štěstí. Zlato, do života mi neleze, nerýpe, Jirku netýrá.
Všechno se rozpadlo jedno zamračené úterý, když Pavel, po třicetidvou letech manželství, sbalil kufr, nechal na stole vzkaz: Odjel jsem k moři, nehledat!, zablokoval všechny kontakty a zmizel.
Ukázalo se, že šelma v letech není jen obrat byla to konkrétní mladistvá recepční z lázní u Balatonu, kam pár tři roky v řadě jezdil.
Pro šedesátiletou Ivanu byl svět vzhůru nohama.
Nejdřív slzy, noční telefonáty ve tři ráno, donekonečna:
Jak mohl? Proč? Šárinko, tohle přece nemyslí vážně?!
Šárka měla skutečnou lítost. Vozila tchyni bylinky na nervy, poslouchala stále stejné stesky a souhlasně přikyvovala, když ta proklínala toho starýho záletníka.
Jenže trpělivost rychle došla to věčné kvílení lezlo Šárce na nervy.
Jirko, dneska volala pětkrát, stěžovala si u snídaně. Prý je třeba vyměnit žárovku. V předsíni.
Chápu, je jí smutno, ale Kdy to přestane?
Jirka svěsil ramena:
Cítí se sama, Šári. Život žila pod křídly chlapa, a teď ji táta nechal
Netrap se kvůli ní
Žárovku zvládneš vyměnit sama, nebo si objednáš hodinového manžela. Ale jí jde o to, aby přijel ty. Nebo já. Mám na to chuť?
A pak přišly noční přespávačky u mámy.
Šári, máma usíná sama a vyděsí se ticha, omlouval se Jirka s plnou taškou. Pár dní přenocuju, je to o nervy.
Pár dní? zamračila se Šárka. Jirko, jsme krátce svoji a ty už utíkáš! Nechci spát sama půl týdne.
Je to jen dočasné. Srovná se, a bude klid.
Dočasně trvalo měsíc.
Ivana vyžadovala, aby s ní syn po čtyři večery v týdnu seděl a spal pod jednou střechou.
Simulovala vysoký tlak, panické ataky, sama zabouchla odpad pod dřezem.
Šárka sledovala, jak je Jirka uštvaný, rozerván mezi dvěma byty, a udělala tu největší hloupost, kterou si pak vyčítala do konce života.
***
Rozhodla se s tchyní otevřeně promluvit.
Poslyšte, paní Hrušková, zahájila u nedělního oběda. Když vám je tak zle o samotě, proč byste za námi nemohla přes den docházet?
Jirka v práci, já často na home office. Budete v centru, projdete se, posedíte. Před spaním vás Jirka odveze.
Ivana se na ni podivně zadívala.
No jasně, Šárinko Ty jsi tak rozumná. Proč bych se měla trápit doma?
Šárka čekala pár příchodů týdně, s tím že poklidně přijde na dvanáctou a odejde než dorazí Jirka
Jenže Ivana měla vlastní plán zvonila přesně v sedm ráno.
Kdo to je? zamrmlal ještě v polospánku Jirka, jak uslyšel že zvonek zařinčel.
Šel otevřít sám.
To jsem já! zahoukala veselým hlasem Ivana. Nesla jsem vám čerstvý tvaroh!
Šárka si přetáhla peřinu přes hlavu.
Panebože, zasyčela. Jirko, sedm ráno! Kde k sakru vzala tvaroh?
Máma raní ptáče, Jirka už tahal kalhoty. Spi, otevřu jí.
Od toho dne se život proměnil v lunapark hrůzy. Ivana nejenže přišla, ona tam denně bydlívala osm hodin.
Šárka se snažila pracovat u notebooku, pořád jí ale v uších bzučelo:
Šári, už sis utřela prach z televize? Támhle mám hadřík, ukážu ti
Paní Hrušková, mám meeting za pět minut!
Ale prosím tě, zas obrázky místo práce. Hele, že tu Jirkovi špatně žehlíš košile? Ty puky musí být jako břit.
Ukaž, vezmu to, než zas čekáš na klienty.
Všechno bylo špatně.
Zelenina: Jirka jí radši na nudličky, ne na kostičky jako ve školní jídelně.
Postel: Přehoz má sahat až na zem, u tebe je to jaksi směšné.
V koupelně: Místo svěží vůně cítím zatuchlinu.
Šári, nezlob se, nahlížela do kastrolu tchyně. Ale přesolila jste to.
Jirku jsem vždycky cvičila na dietní. Má slabý žaludek, to nevíte?
Zničíte ho tím vařením. Ustupte, dovařím.
Je to dobrá polévka! zaťala pěsti Šárka. Jirkovi chutná. Dvě porce včera snědl!
On je jen slušný, nechce tě ranit, tak jí, chudák.
K obědu už byla Šárka na pokraji nervového kolapsu.
Utíkala do kavárny, seděla tam celé hodiny, hlavně neslyšet ten mentorující hlas.
Když se vracela, naštvala se ještě víc.
Nejdřív se v kuchyni objevila tchynina oblíbená miska, obří hrnek s nápisem Nejlepší máma.
Pak v předsíni visel její záložní plášť a za týden už ve skříni uvolnila celou polici na přezůvky a dva župany.
Nač tu jsou vaše župany? podivila se Šárka, když narazila na froté obludu vedle svých hedvábných košilek.
Ale holčičko, vždyť jsem tu celý den! Tak si přeobleču Jsme teď přece jedna rodina, co se tak čertíš?
Na Šárčiny stížnosti měl Jirka vždy jedno:
Šári, zkus mít pochopení. Je na dně. Přišla o chlapa, potřebuje cítit, že někam patří. Lituješ místa ve skříni?
Mně není líto místa! Máma mě vytěsňuje z mého bytu!
To přeháníš. Vždyť vaří, uklízí Praní taky nemáš ráda.
Lepší chodit v pomačkaném než v tom, co žehlila ona! zahřměla Šárka.
A manžel jakoby ji neslyšel.
***
Kelímky v koupelně byly poslední kapkou.
Jirko, pojď, zavelela Ivana z kuchyně. Holubce chladnou!
Šárinko, i ty pojď, máš tam skoro žádné pálivé papričky, vím, že nesnášíš ostré.
Šárka vtrhla do kuchyně, kde už tchyně rozdělovala talíře.
Paní Hrušková, zeptala se chladně. Proč jste uklidila moje věci pod vanu?
Tchyně ani nemrkla. Položila vidličku vedle Jirkova talíře a usmála se.
Zlato, ty kelímky? Vždyť už byly skoro prázdné, zabíraly místo.
A ten zápach bolela mě z toho hlava.
Dala jsem tam svoje, osvědčené. Tvoje dolů nerušily.
Snad ti to nevadí? Stejně bylo potřeba uklidit.
Vadí, stoupla si Šárka ke stolu. To je moje koupelna. Moje věci. Můj byt!
Ale holčičko, co je tady tvoje? Ivana si teatrálně sedla a povzdychla. Byt je Jirkův.
Ty si tady samozřejmě hraješ na paní domu, ale je třeba ctít matku.
Jirka ve dveřích zbledl.
Mami, proč to hrotíš I Šárka má byt, jen jsme si vybrali tenhle
Ale prosím tě. Tamten je starý babiččin kutloch.
Jirko, jez, vidíš, že je Šárce zas do pláče, hladová bude.
Šárka se na Jirku podívala. Čekala.
Čekala, že řekne: Mami, dost. Překročila jsi všechny meze. Sbal se a jdi domů.
Jirka chvíli stál, přeléval pohledem mámu a ženu a pak si prostě sedl.
Šári, fakt pojď jíst. Pojďme to probrat normálně. Mami, nebylo fajn hýbat s věcma
Vidíš! triumfovala Ivana. Syn rozumí.
A ty, Šárinko, jsi lakomá. V rodině má být všechno společné.
Šárčina trpělivost praskla.
Všechno společné? zabručela. Dobře.
Otočila se a vyšla z kuchyně.
Jirka na ni cosi volal, ale nedbala. Sbalila si věci během dvaceti minut, nacpala kufry.
Kosmetiku z vany nechala koupí si novou.
Odcházela doprovázena dvěma hlasy: muž škemral a prosil, a tchyně bědovala, nezapomněla však jízlivě rýpnout.
***
Šárka návrat k manželovi neplánovala o rozvod podala téměř hned po svém útěku.
Manžel, zatím ještě právoplatný, jí denně telefonuje a prosí, ať se vrátí, kdežto tchyně pomalu nosí svoje harampádí do garsonky za synem.
Šárka je přesvědčená, že přesně tohle Ivana chtěla.
