Otec bohatých rodičů
Mnozí Zuzaně záviděli. Říkalo se, že se narodila se zlatou lžičkou v ústech. Otec byl významný podnikatel, matka dcera bohatých rodičů.
Žili v luxusním domě na okraji města, ale v centru měli ještě větší a útulnější byt. Do školy Zuzanu vozil osobní řidič. Studovala samozřejmě na soukromé škole, ale i tam byla její rodina velmi bohatá.
Zuzana nosila oblečení značkových firem, na dovolenou létali minimálně třikrát ročně. Její život se zdál být pohádkou.
Ale pro Zuzanu to pohádka nebyla. Byl to horor. Ráda by se vyměnila s jakýmkoliv dítětem z chudé, ale šťastné rodiny.
Rodiče Zuzany se nejenže neměli rádi, oni se navzájem nenáviděli. Rozvést se ale nemohli, protože je spojoval společný podnik.
Otec matce veřejně zahýbal a Zuzana často viděla jeho milenky.
Matka pila. Hodně. Odlišovala se od obyčejných alkoholiků tím, že pila drahé víno a jedla k tomu mořské plody a exotické ovoce. Jinak byla jako každá jiná alkoholička. Den začínala sklenicí vína a večer už měla vypité minimálně dvě lahve.
Na Zuzanu nikdo neměl čas. Pokud měla nějaké problémy nebo otázky, otec jí prostě dal peníze se slovy: „Nemám čas.“
Matka byla téměř vždy opilá a k Zuzaně se skoro nedalo přiblížit. Buď si začala dceři stěžovat na život, nebo vůbec nedávala pozor.
Po návratu ze školy se Zuzana zavírala do svého pokoje a snila o dni, kdy se z tohoto pekla dostane. Dokonce ani večírky a procházky s kamarády ji příliš nevzrušovaly, protože věděla, že kdyby se jí něco stalo, ani by si toho nikdo nevšiml.
Pochopitelně se Zuzana dostala na nejlepší univerzitu ve městě. A když otci řekla, že chce bydlet sama, byl pro. Řekl, že jí pošle realitního makléře, aby jí našel byt.
Zuzana se tehdy radovala. Konečně neuvidí pijanou matku a neuvidí otce, jak volá milenkám. Ale vše nakonec nebylo tak snadné.
Před nákupem bytu na ni však otec měl jednu podmínku.
– Až dostuduješ, naučím tě rodinný podnik. Společně ho budeme řídit.
Zuzana však neměla v úmyslu pokračovat v rodinné tradici. Řekla to otci jasně. Byl jí odporný obchod, kvůli kterému rodiče museli zůstat spolu a trpět. Jako dítě trpěla Zuzana s nimi.
Zvolila si oblast cestovního ruchu. Chtěla si otevřít vlastní cestovní kancelář, vytvářet zajímavé trasy. Naštěstí cestovali hodně, a tak se alespoň na dovolené mohla na něco soustředit. Ale i na dovolené se rodiče neustále hádali a matka hodně pila. Jednou se dokonce otec v hotelu ubytoval svou milenku ve vedlejším pokoji. Zuzana viděla, jak k ní večer, když matka usnula, odcházel.
Přesto tyto výlety přinášely do jejího života alespoň nějaký závan života. Navštěvovala turistické atrakce, trávila čas na pláži, jen aby se neúčastnila rodinných dramat. V dětství s nimi jezdila také chůva – jediná, kdo o ni pečoval. Jak dospívala, byla čím dál víc odkázána sama na sebe.
Proto ji cestovní ruch přitahoval. Rodinný podnik ji vůbec nezajímal. Pro ni to byla oblast, která zničila její život.
Otec, který vždy na Zuzanu kašlal, najednou přišel s ultimátem: Jestli chce, aby ji dál podporoval, musí dělat, co řekne on.
Stejný scénář jako její matka, když přijala podmínky dědečka. Jenže ona milovala život v luxusu a byla ochotná žít s mužem, kterého nemilovala, jen aby podnik vzkvétal a peníze dál plynuly. Poslední dobou ale matce peníze sloužily hlavně na nákup drahého vína.
Zuzana ale nechtěla zopakovat její osud. Chápala, že jen šéfovat podniku nestačí. Otec by jí nedovolil vzít si, koho chce. Nedovolil by jí dělat, co chce. A brzy by se cítila jako v zlaté kleci, rovněž by začala snídat s vínem.
Rozhodně prohlásila, že otce neposlechne. A ten svůj slib splnil: odřízl ji od peněz. Zablokoval jí kartu a nařídil, aby opustila dům, protože ti tam žijící ho musí poslouchat.
Chtěl ji takto ovlivnit. Ale když si vzpomněla na matku, slíbila si, že nikdy nebude jako ona.
Tak si sbalila věci a zamířila do neznáma. Naštěstí měla něco málo v hotovosti, kterou dříve používala jako kapesné. Nyní musela za tyto peníze přežít.
Zuzana věděla, že otec jí za školu nezaplatí. Pronajala si pokoj (peníze jí vystačily na pár měsíců) a pracovala jako servírka. Pro dívku, která nikdy v životě neumyla žádný talíř, to bylo těžké. Ale měla cíl, a tak vydržela.
Chtěla to vzdát. Chtěla jít k otci a říct, že se vším souhlasí. Jen aby se prospala, jen aby se najedla. Ale pak si vzpomněla na matku a zuby zatnuté, pokračovala v práci.
V noci pracovala, přes den studovala. Nějak dala dohromady peníze na další semestr a pronájem, chápajíc, že takto vydrží několik let.
Ale měla štěstí. Zaujal ji manažer podniku, kde pracovala. Přestože Zuzana vyčnívala mezi hrubými a někdy i hloupými obsluhujícími.
Brzy z ní udělali manažerku. Měla výborný projev, dobrou postavu a vystupování. Tato pozice jí seděla.
Zuzana začala vydělávat o něco více a po půl roce se seznámila s jedním návštěvníkem podniku.
Vztah se vyvíjel. Zuzana nikdy neprozradila, kdo ve skutečnosti je. Říkala, že s rodiči nevychází, matka pije a otec není věrný. O jejich bohatství se nezmínila. Věděla, že to dobře nedopadne.
Brzy se k Viktorovi přestěhovala. Měl vlastní byt, takže Zuzana už nemusela platit nájem. Změnila si telefonní číslo, aby ji rodiče nehledali.
Dokončila školu, začala pracovat v cestovní agentuře. Po svatbě se jí podařilo otevřít vlastní agenturu. Přesně jak snila. Nejvíce ji těšilo, že to zvládla bez rodičovských peněz. Vzala si muže, kterého milovala, i když neměl miliony.
Narodila se jim dcerka Kačenka a Zuzana jí dávala tolik lásky, kolik by chtěla mít od svých rodičů.
Kačence bylo už čtyři roky, když jednou doma zazvonil domovní zvonek.
– Otevřu, – řekl manžel.
Vrátil se mírně zaskočený.
– Zuzko, prý je to tvůj otec.
Žena se rázem cítila zle. Vyšla do předsíně a spatřila otce.
Zestárl. Kolem očí a na čele měl vrásky. Přesto byl stále takový, bez úsměvu.
– Dobrý den, Zuzko.
– Dobrý, – odpověděla, nervózní.
– Jak se máš?
– Jak vidíš, – Zuzka ukázala na jejich malou chodbu, – mám se skvěle.
– Naposledy jsme se špatně rozloučili. Doufal jsem, že změníš názor.
– Chtěla jsi říct, že doufal, že selžu, – usmála se trpce.
– Možná. Ale jsi silnější než tvoje matka.
– Jak se má? – ptala se Zuzka, aniž by věděla, co se v její rodině děje.
– Pořád stejně. Možná hůř. Chci obnovit kontakt. Dozvěděl jsem se, že mám vnučku. Mohu jí hodně nabídnout, zajistit jí místo v soukromé školce. A tobě… Život v takové malé bytě není vhodný.
Zuzka zavrtěla hlavou. Ani se nechtěl setkat. Opět jen nabídl peníze.
– Nic nepotřebujeme, tati. Žijeme skvěle.
– Nedělej si legraci, – zafňukal. – Jaký to je život?
– Takový, který jsem já neměla. Šťastný. V rodině se máme rádi, nikdo nikoho nepodvádí, problémy se řeší, ne kupují. To nepochopíš.
– Možná, – odpověděl. – No, když něco budeš potřebovat, zavolej.
Zuzka přikývla a zavřela dveře. Nečekaně si uvědomila, že pláče. Rodiče ani neměli zájem. Táta se jen pokoušel získat kontrolu. Možná chtěl z vnučky udělat to, čím jeho dcera nebyla. Ale Zuzka to nedovolí.
– Všechno v pořádku? – zeptal se Viktor, když spatřil ženu v slzách.
– Ano, vše je skvělé, – usmála se a objala ho. – Opravdu skvělé. Jsem ráda, že vás mám.
A opravdu, všechno bylo skvělé. Navzdory všemu, štěstí opravdu není o penězích. A Zuzka to může potvrdit.
