Pavle, potřebuju tvoji pomoc s dárkem pro maminku.
Jana odložila mobil a otočila se k manželovi, který se rozvaloval na sedačce s ovladačem od televize. Pavel líně přepínal programy, aniž by odvrátil pohled od obrazovky.
Jaký zase dárek?
Sporák. Pořádný, kvalitní. Má narozeniny už za dva týdny, zapomněl jsi?
Pavel se konečně uráčil podívat na ženu. V jeho očích problesklo podráždění, ale rychle ho zamaskoval formálním úsměvem.
A starý snad nefunguje? Vypadá přece ještě v pohodě.
Jana si sedla na okraj sedačky, nervózně uhladila záhyby na domácích šatech.
Vždyť jsi to viděl minule. Trouba sotva hřeje, dvě plotny jsou úplně mimo. Maminka si pořád stěžuje, že buchty už nejsou jako dřív. Je to pro ni důležité, víš to.
…Paní Ludmila Novotná milovala práci s těstem. Její kuchyně vždy voněla vanilkou a skořicí, na parapetu chladly čerstvé koláče, sousedky se zastavovaly na kafíčko s jistotou, že domů půjdou s plnou miskou. Ten starý sporák, koupený ještě za doby ČSSR, už poslední měsíce sotva fungoval.
Dobře, Pavel se natáhl a narovnal. A co mám dělat?
Vyber nějaký pořádný model. Ty se v tom vyznáš líp. Zajdi do obchodu, koukni, objednej dopravu. Já teď s prací fakt nic nestíhám.
Jana vytáhla z kabelky kartu a podala ji manželovi. Tmavě modrý plast se leskl pod lampou.
Tady je moje odměna ze zaměstnání, šedesát tisíc korun. To musí na pořádný sporák stačit, ne?
Pavel kartu převzal, chvíli ji převaloval v prstech. Rty se mu malinko zachvěly.
To bohatě stačí, neboj, zařídím to.
Jana přikývla. Po pěti letech manželství byla zvyklá svěřovat Pavlovi domácí starosti. Uměl vyjednávat, najít výhodnou cenu, získat slevu. V tom byl nejlepší.
Jen to moc neodkládej, prosím. Aby dorazil včas na oslavu.
Jasně, Pavel ledabyle zastrčil kartu do kapsy tepláků a natáhl se po ovladači.
Uplynul týden. Jana se vracela z práce přeplněným autobusem, když otevřela na telefonu aplikaci a mrkla na účet.
Platba: 60 000 Kč…
Jana se pousmála nad číslem. Pavel nezklamal. To je pěkná suma. Určitě vybral něco luxusního gril, časovač, výsuvné dveře, přesně jak maminka vždycky chtěla. Ludmila Novotná si konečně upeče své slavné bábovky bez strachu, že ji trouba nechá na holičkách.
Jana si v duchu představila maminčinu tvář, až uvidí dárek. Vrásky kolem očí se rozzáří radostí, rty se zachvějí, a Ludmila určitě pronese své oblíbené: Janičko, proč tolik utrácíte, děti? A okamžitě začne plánovat, jaký dort si vyzkouší jako první.
Pořádná technika je investice na roky. Jana si vzpomněla, jak babička vyprávěla o Moravance, která vydržela třicet let bez jediné opravy. Nové spotřebiče jsou jiné, ale když se nešetří na kvalitě, vydrží dlouho…
…Narozeniny vyšly na sobotu. Jana od rána pobíhala, skládala kytici a balila drobné dárky, které nakoupila k hlavnímu překvapení. Pavel se procházel po bytě a nervózně koukal na hodiny.
Nezapomeň na obálku, připomněla Jana, když si zapínala kozačky. Všechny doklady k tomu sporáku jsi tam dal, že jo?
Všechno je tam, Pavel si poklepal na vnitřní kapsu saka.
K Ludmile Novotné dorazili kolem poledne. Byt voněl čerstvými koláči i přes trucující sporák dokázala mamka upéct něco báječného. V předsíni se scházeli příbuzní, cinkaly skleničky, někdo se smál v obýváku.
Jana objala maminku.
Všechno nejlepší, mami. Je to pro tebe.
Podala jí silnou krémovou obálku, kterou si vzala ráno od Pavla. Dovnitř se nepodívala proč taky? Pavel vše zařídil, stačilo jen předat.
Ludmila se rozzářila.
Ale děti, copak vy… Jemně nehtem poodhrnula klopičku, v očích jiskřilo napětí.
Jana sledovala mámu s vřelým úsměvem. Vteřina, dvě. Najednou se maminčina tvář zarazila. Úsměv pomalu zmizel, vystřídán zmatkem.
Co to je…?
Jana se zamračila a naklonila blíž. Nahlédla přes rameno.
Pouze poukázka do parfumérie. Tři tisíce korun.
Pavle, otočila se na manžela, který se už sunul ke dveřím balkónu. Co to znamená?
Ale no tak, Pavel se křivě pousmál, uhýbal pohledem. Je to super poukázka, kvalitní kosmetika…
A sporák?!
Neodpověděl. Rychle vklouzl za balkonové dveře a zavřel za sebou.
Jana šla za ním. Prudce otevřela skleněné dveře, až se rámy otřásly.
Vysvětli mi to hned!
Pavel se opřel zády o zábradlí.
Poslouchej, Anička byla úplně vyčerpaná v práci, fakt to potřebovala… A já…
Jaké odpočívání? Jaká Anička? Jana udělala krok dopředu, oči jí plály. Dala jsem ti peníze na sporák pro maminku!
Objevila se skvělá zájezdová akce, rozumíš? Padesát sedm tisíc, Turecko, all inclusive… Šlo to zlevněné, chápeš to.
Jana mu vyškubla mobil dřív, než stihl reagovat. Prsty jí klouzly po displeji, otevřela konverzaci. Chat s cestovkou: termíny, částky, nadšené zprávy od Aničky se smajlíky a srdíčky.
Bráško, jsi nejlepší! Díky moc! Odlet v pátek!
Jana zadívala na manžela. Ten se krčil, nejradši by se propadl pod beton.
Bez jediného slova vytočila číslo agentury. Tón, druhý.
Dobrý den, cestovní kancelář Horizont, u telefonu Eliška, jak Vám můžu pomoci?
Dobrý den. Rezervace na jméno Anička Novotná, Turecko, odlet v pátek. Chci ji zrušit.
Prosím, jste…
Jsem majitelka karty, ze které platba odešla. Nikdy jsem ji neautorizovala.
Pavel se chtěl přitočit, Jana ho jediným gestem ruky zastavila.
Okamžik, hlas operátorky zněl teď úředně. Ano, rezervaci vidím. Je třeba dojít na pobočku, vše vyřešíme. Peníze budou vráceny do deseti pracovních dnů.
Děkuji, dorazím zítra.
Jana zavěsila a hodila mobil Pavlovi.
Jani, prosím tě, tak snad se domluvíme…
Ale ona už odešla. Prošla obývákem, kde ztichlí příbuzní předstírali zaujetí chlebíčky. Přistoupila k mamince, která nešťastně svírala zpropadenou poukázku.
Mami, pojď. Koupíme ti pořádný dárek.
Paní Ludmila neprotestovala. Přehodila plášť, vzala kabelku a poslušně kráčela za dcerou, hosty nechala být.
V elektrocentru vonělo novotou a plastem. Mladý prodavač, jmenovka Jakub, trpělivě popisoval rozdíly mezi sporáky.
Tento je nejlepší, Jakub ukázal na elegantní bílý model. Na pečení perfektní. Rovnoměrné teplo, časovač, gril, horkovzduch.
Ludmila ladně pohladila lesklý povrch.
Nádhera, špitla.
Bereme ho, přikývla Jana. Můžete doručit už zítra ráno?
Devátá až dvanáctá je volná.
Vyřizování zabralo čtvrt hodiny. Ludmila mlčela cestou domů, až u vchodu tiše chytla dceru za loket.
Janičko, děkuju ti, miláčku. Ale mám o tebe strach…
To nemusíš, mami.
Pavel… Vy přece…
Jana maminku objala.
Vyřeším to. Dneska na to nemysli. Všechno nejlepší.
Domů se vrátila až večer. Pavel seděl v potemnělém obýváku, televize byla vyplá.
Musíme si promluvit, začal, když vstal a šel jí naproti.
Jana ho minula. Otevřela skříň, vyndala jeho košile, pečlivě je skládala do cestovní tašky.
Co děláš? Pavel vyskočil. Jani, už toho nech! Chtěl jsem pomoct sestře, fakt toho měl plné kecky, byla to její jediná šance!
Džíny, trička, ponožky. Jana systematicky vyprazdňovala police.
Kvůli sporáku nám rozbiješ rodinu? Jen ty za to budeš odpovědný!
Zastavila. Pomalu se otočila na Pavla.
Důvěřovala jsem ti s penězi, které jsem vydělala. Prosila tě o dárek pro moji maminku, a ty jsi všechno dal svojí sestře!
No, dal… není to tak horké…
Ani ses nezeptal! Prostě jsi rozhodl za mě! Ještě jsi mi lhal!
Pavel vykročil, pokusil se obejmout. Jana couvla a držela před sebou jeho svetr jako štít.
Nedotýkej se mě!
Ale Anička potřebovala pomoct, cháp to…
Vezmi si svoje věci a odejdi.
…O měsíc později seděla Jana u kuchyňského stolu u Ludmily Novotné. Sněhobílý sporák zářil v rohu, trouba jela naplno a bytem se šířila vůně vanilkového piškotu.
Představ si, zapsala jsem se na cukrářský kurz! zářila Ludmila. Sousedka Nina mi poradila, prý tam učí pravý francouzský šéfkuchař!
Jana ukrojila kousek dortu. Jemný krém se rozplýval na jazyku.
Maminko, je to skvělý. Fakt báječné.
…Rozvod proběhl rychle, bez zbytečných tahanic. Pavel nepochopil, proč mu Jana neodpustila malou legraci. Anička nakonec na dovolenou jela ze svého nebo nejela, Janě už to bylo jedno.
Dívala se, jak maminka kmitá u nového sporáku, nadšená a šťastná. Venku se stmívalo. Čekal ji nový začátek bez lží, bez zrad, bez někoho, kdo bere peníze a důvěru jako samozřejmost.
Jana se usmála a vzala si ještě jeden kousek dortu. A proč vlastně ne?