Když jsem se narodil, otec rodinu opustil. Matka mě vychovávala a vzdělávala sama. Teď si uvědomuji, že se to těžko dalo nazvat výchovou. Co si pamatuji, skoro pořád si hrála. Na celé dny se vytrácela nebo si domů vodila “kamarádky”.
Až do svých deseti let jsem si dokonce myslela, že je normální, aby ostatní děti žily ve stejných podmínkách.
Když jsem ještě chodila na střední školu, začala jsem pracovat. Měla jsem hlad a ve vesnici je spousta práce. Naštěstí mi sousedé dávali nějaké peníze nebo jídlo za pomoc s domácími pracemi.
Po škole jsem se snažila najít si slušnou práci, ale pro dítě z nefunkční rodiny, bez konexí a finančních možností to bylo nemožné….. Takže jsem si musela nějak poradit. Stejně jako moje matka.
Nevím, kde vždycky brala peníze na pití … Co jsem přinesla domů, jsme utratili za jídlo. Myslím, že se jí to líbilo, protože by nic nezměnila, ať jsem ji o to žádala sebevíc.
Asi před třemi lety začal k matce domů stále častěji chodit nějaký muž.
Vypadal chudě, ale nevypadal jako pijan. Obecně se ke mně choval přátelsky a většinou si mě ani nevšiml. Už jsem doufal, že třeba ovlivní mou matku, abychom se k sobě nastěhovali a dostali se z tak špatného života.
Moje naděje se naplnily. Po několika měsících s námi začal bydlet. Nikdy jsem z něj necítila žádné nepřátelství, ale vždycky jsem měla dojem, že se mě snaží ignorovat.
Neštěstí přišlo, když jsem ho nečekala.
Asi po šesti měsících našeho soužití jsem se večer vrátila domů. Přinesla jsem si poctivě vydělaných 200 zlotých. Myslela jsem si, že to matku alespoň trochu rozveselí, protože v poslední době byla nějak sklíčená nebo zahořklá …..
Ale jakmile jsem vstoupil do domu, začala maminka od prahu křičet, že tu nejsem vítán a ať vypadnu. Zpočátku jsem ničemu nerozuměla. K takovému chování jsem matce nezavdala žádný důvod. Neviděla jsem však smysl v tom, abych jí v tu chvíli odporovala. Šel jsem za svými přáteli , abych je požádal, aby u mě zůstali přes noc, a doufal, že to prostě “to” za den nebo dva pustí.
Ale ne – druhý den mě opět vystrnadila. Jak se ukázalo, ten člověk mě od začátku nenáviděl a naléhal na matku, aby se mě zbavila. A ona ho poslechla.
A tak jsem se v jednadvaceti letech stal bezdomovcem a moje matka žila. Žiji s přáteli, kteří mi naštěstí pomáhají . Živím se stejně jako předtím . Takže když čtu o tom, jak lidé vyčítají dětem, že nerespektují své rodiče, chtěl bych říct, že někteří lidé mají důvod.
