Čtyři dny u tchyně. Chyba, kterou už nikdy nezopakuji
Udělal jsem největší hloupost svého života – nechala jsem našeho rok a půl starého syna na starosti tchyni na pouhé čtyři dny. Myslela jsem si, že jsem vše pečlivě připravila: napsala jsem podrobný manuál – celkem čtyři stránky formátu A4, kde jsem bod po bodu popsala každý aspekt péče o našeho syna doma. Bylo tam doslova všechno – od receptů na kaše a kompoty po pravidla oblékání, procházek, hygieny a samozřejmě i spánku. Dokonce jsem zmínila, jaké potraviny mu v žádném případě nesmí dát, ani kdyby se díval na talíř prosebnýma očima. Speciálně jsem popsala, jaká slova už umí říct, co rád ukazuje na obrázcích a jak napodobuje kočku a pejska. Smějete se? Myslíte si, že přeháním? Možná. Ale moje tchyně je zvláštní kapitolou a byla jsem připravena na mnohé. Ale, jak se ukázalo, ne na všechno.
Zdá se, že božstvo, když v ní tvořilo mateřský instinkt, omylem smíchalo úzkost s lhostejností, přidalo velkou porcí chaosu a celé to završilo větou: „Přiveďte ho, udělá nám to radost!“ A tak jsme ho přivezli. Odevzdali dítě, dali manuál. A dál to asi šlo takhle: otevřela mou příručku – a zavřela. Tchyně mávla rukou: „Svých čtyři děti jsme vychovali bez nějakých papírů, a nic se nestalo!“ – a vrátila se do známých vod babičkovské logiky.
Syn se po bytě toulal, jak se mu zrovna chtělo, a ona ho sledovala se slovy: „Jejda, teď spadne! Ach, udeří se! Zavřete balkon, nebo vypadne! Přemístěte tohle – to je ostré!“ Kluk dostával k jídlu vše, co jedli oni. Snídaně, oběd a večeře – to stejné. A jídlo se podávalo ne podle rozvrhu, ale na principu: „Ať raději jí, než spí. Jez, zlatíčko, odpočineš si později!“
Dítě během dne nespalo vůbec. Protože proč by mělo? Zato si užilo maraton pohádek – až do pozdního večera. A režim, který jsem pečlivě nastavila, se posunul o dvě hodiny dopředu. Teď se každý den měním v animátorku, která vymýšlí tříhodinové „show-programy“, aby ho aspoň trochu klidně uspala. Pokud někdo potřebuje moderátorku na dětskou oslavu – ozvěte se, mám už zkušenosti.
Závěr je jednoduchý a tragický: tchyně je bytost s vrozenou mazaností. Nikdy neřekne „ne“, ale vždy udělá věci po svém. Dítě místo spaní dostává další talíř těstovin, místo režimu – chaos a místo klidu – babiččiny nářky na každém kroku. „Ať raději jí, chudinka!“ – a opět ho krmí vším možným.
Víte, tahle věta je pro mě teď jako prokletí: UŽ NIKDY nenechám dítě s tchyní! Ani na hodinu, ani na den, natož na čtyři. Můžete mi říkat panikářka, přehnaně odpovědná matka nebo prostě potvora, ale mé dítě není pokusný králík pro babiččiny experimenty. Je to malý člověk, který potřebuje řád, pozornost a lásku, ne neustálé přejídání a „pohádky do půlnoci“.
A co vy? Svěřujete často své děti tchyni? Respektuje vaše přání, nebo jedná podle principu „já vím líp“?
