Cože? Už deset let spolu žijeme! Cože s milenkou? Mám tě dost!
Jitka nic nedokáže proti svému instinktu. Cítí, že Petr ji podvádí, a neustále se trápí nejistotou. Jednou se rozhodne s ním otevřeně promluvit.
Zeptá se, jestli má milenku, ale on jen opakuje:
Cože? Už deset let spolu žijeme! Cože s milenkou? Mám tě dost!
Zdá se, že Petr mluví upřímně. Jitka si nevšimne chyby v jeho úsměvu, slovech ani očích, přesto ji něco neustále trápí.
Jitka se nechtí spoléhat na náhodu, tak se rozhodne pravdu odhalit. Jak na to?
Po přečtení rad na internetu začne kontrolovat Petrův mobil, ale nenajde nic zvláštního. Pouze prázdné konverzace se starými spolužačkami, což ji neznepokojuje. Co na tom? pomyslí si.
Petr si heslo do telefonu nikdy nenastavil neměl co skrývat. Žádné tajné zprávy, žádné skryté konverzace. Vypadá jako anděl v těle.
Občas Jitka má pocit, že si vše jen představuje, ale pokaždé, když Petr přijde z práce pozdě, cítí, že něco není v pořádku.
Kamarádka jí vždy říká:
To jsou jen tvoje podezření! Petr tě miluje a nikdy by se neohlédl za jinou!
Jitka však neposlouchá. Vnitřní hlas jí říká něco jiného a odmítá, že by Petr mohl být se ženou jinou.
Jednoho dne se odváží ho prověřit. Běží do jeho kanceláře, aby zjistila, jestli je tam skutečně na ženách. Když ho uvidí, rozčílí se a stydí před kolegy. Omlouvá se dlouho, ale Petr nakonec rychle odpustí.
Zdá se, že vše v jejich životě funguje. Dům je plný, dvojčata rostou. Žijí a radují se, ale Jitka vyhledává dobrodružství na pátém patře.
Jak se říká: kdo hledá, ten najde! Jen jí to zatím nevychází.
Jitka se trápí jako mnoho třicátnic, které nechtějí zůstat bez muže a dětí. Vypadá klidně, ale uvnitř bouří.
Petrovo chování zůstává v pořádku žádné otisky rtěnky na košili, žádná vůně cizího parfému, žádná změna vzhledu ani životního stylu, přesto cítí, že něco není v pořádku.
Kdyby ne náhoda, Jitka pravdu pravděpodobně nikdy neodhalila. Je to pravda nebo fikce? To se ukáže později.
Když mladší syn nastoupí do první třídy, Jitka najde chuť řídit auto. Přihlásí se do autoškoly, večer po práci navštěvuje kurzy. Po třech měsících složí zkoušky a získá řidičský průkaz.
Petr na ni tak hrdě reaguje, že jí koupí malé auto malé, ale své. Jitka je drobná a nízká, takže jí vozu vyhovuje a parkovat je snazší.
Petr to sice nevyznává, ale auto pořízl jen proto, aby Jitka nechtěla jezdit s jeho Audi. Myslel si, že je ještě příliš mladá na řízení a musí získat zkušenosti. Přesně tak mu říká.
Jednoho víkendového rána Jitka vstane dříve než obvykle a rozhodne se připravit rodině oblíbený koláč s lilkem a kuřecím. Vzala se do toho, ale mouku nemá.
Venku mrzne, sníh leží, ale už se naučila jezdit v zimě. Rychle zamíří do obchodu. Otevře dveře auta, ale motor neodstartuje. Vrátí se domů, děti ještě spí. Tiše se plíží po domě a nikoho neprobudí.
Pěšky po mrazu nechtějí, tak si řekne, že si vezme Petrův vůz bez povolení. Paráda, pár kilometrů z okna. Petr to ani nepozná. Vezme si klíče od jeho auta a vyjede ven. Mezitím auto zahřívá, a ona se rozhodne vyčistit okna. Všimne si, že v zapleteném koši leží něco, co spadne na podlahu.
Zvedne to je to telefon. Kdo je vlastníkem?
Petrův telefon je dobře známý, ale tento smartphone rozhodně nepatří jemu. Špatné myšlenky jí křičí, že Petr ho možná omylem přinesl, ale přesto ho zapne.
První zpráva, kterou čte, je od ženy jménem Oksana:
Miláčku, tak mi chybíš! Přijď co nejdřív! Čekám na tebe!
Jitka se zarazí. Bez hesla si přečte celý rozhovor. Auto stále hřeje, ona čte dál a dál.
Konverzace je dlouhá jako život. Ukáže se, že Petr pracuje až do páté odpoledne a domů přichází v sedm. Jitka si ani neuvědomila, kdy končí jeho směna.
Každý den si nejprve zajde na hodinu k své Oksaně, pak se vrátí domů, jako kdyby se nic nestalo. Posílá jí slova, která Jitka nikdy neslyšela od své manželky. Na fotce je starší žena, zhruba čtyřicet let.
Jitka zuří. Právě se chystá vystoupit z auta, když uvidí Petra, jak vychází z podchodu. Zanechala doma vzkaz, že jde do obchodu. Petr pravděpodobně plánuje poslat Oksaně další zprávu.
Jitka si vzpomene, že Petr často večer spěchá k autu zapomněl peněženku, něco dalšího. Každý večer vyjde ven, ale rychle se vrátí, takže nic nepochybuje.
Petra zahlédne Jitka za volantem a zamíří k ní.
Kdo ti to dovolil? Takto jsme se nedohodli!
Jitka ho uvidí a rozčílí se ještě víc. Zařadí zpátečku, šlápne na pedál a auto s píšťalkou narazí do zadní plotové brány. Cítí úlevu.
Vystoupí, podívá se na šokovaného Petra a vykřikne:
Jdi kté své! Uvidím, jak přežiješ bez domu a auta! Nechci tě už vidět!
Na potvrzení svých slov rozbije klíče od jeho Audi do hromady a odejde domů.
Kluci už jsou vzhůru, ale nic nepochopí. O pár minut později se Petr snaží vstoupit, ale Jitka zamkne dveře na pantě a nepropustí ho.
Jdi kté své! Zapomeň na tuhle ulici! křičí po celém domě.
Petr, v pantoflích, v domácím pyžamu a ve staré bundě, jde kOksaně. Myslí si, že ji zahřeje, ale není to tak.
Oksana otevře dveře a uslyší mužský hlas:
Miláčku, budeš brzy? Už na tebe čekám!
Petra navštěvuje Oksanu jen během pracovních dnů, o víkendech nikde. Ukáže se, že i ona má dva milence. Očividně se nedívá na víkendy.
Oksana se na něj jen vynadá a zavře před ním dveře.
Rozrušený Petr se vrací kmatce, která bydlí o dvě ulice dál. Marina Pavlovna, když ho uvidí, okamžitě pochopí situaci, přijme ho, zahřeje, nakrmí a vyslechne jeho nářky o zlém manželství, které ho vyhnalo z domu. řekne mu povzbuzivně:
Neboj se, synku! Kdo by řekl, že tvoje Jitka bude taková? Svátky budou i na tvé ulici! Máš jen 35let, brzy najdeš novou lásku, věř mi!
Petra zůstane u matky. Rozhodne se začít nový život, radostně si uvědomí, že je nyní svobodný, dokud Jitka nepodá žádost o výživné. Tehdy pochopí, že nový začátek nebude tak jednoduchý. Naštěstí ho matka neopustila, jinak by se úplně ztratil.