Cože? Už máme deset let manželství! Okdo se bavíš? Mně stačíš ity!
Jarmila nic nedokázala proti svému pocitu. Cítila vkůži, že jí Petr podvádí, a ta nejistota ji ničila. Jednou se dokonce odvážila sním otevřeně promluvit.
Zeptala se, jestli je to pravda, a on jen odpověděl:
Cože? Už máme deset let manželství! Okdo se bavíš? Mně stačíš ity!
Zdálo se, že mluví upřímně, ale Jarmila si vjeho úsměvu, slovech iočích neviděla žádnou vadu, přesto jí něco nedávalo pokoj.
Jarmila totiž není člověk, co by spoléhal na štěstí, a tak chtěla pravdu odhalit. Jak na to?
Po čtení rad na netu se rozhodla nejprve prohlédnout Petrův telefon. Nic zvláštního nenašla, jen prázdný chat sbývalými spolužačkami ale to ji nijak nevyplašilo. Vždyť co?
Petr na mobil žádné heslo nikdy nenastavil. Neměl co skrývat, žádné tajné konverzace nebo skryté zprávy. Vypadalo to, jako by byl anděl vtěle.
Občas si Jarmila myslela, že si všechno jen představuje, ale kdykoli Petr zůstával déle vpráci, cítila, že se něco děje.
Kamarádka ji často varovala:
To jsou jen tvé podezření! Petr tě miluje, nepodívej se na ni! Tvými pochybnostmi vše jen zničíš!
Jarmila však neposlouchala. Svá intuice jí říkala něco jiného a otom, že Petr má být jen sní, se rozhodně nechtěla vzdát.
Jednou se rozhodla ho přepadnout vkanceláři, aby zjistila, jestli se tam ztrácí po ženách. Když ji uviděl, rozčílil se, že ji ostudí před kolegy. Omluvy se pak dlouho protahovaly, ale Petr rychle odpustil.
Zdálo se, že vjejich životě všechno běží hladce: dům je plný, dva děti rostou, všechno jde tak, jak má. Přesto Jarmila hledala vzrušení na pátém patře.
Jak se říká, kdo hledá, ten najde jen zatím nic nevyšlo.
Jarmila byla typická třicítka, co se bojí zůstat samotná sdvěma dětmi. Vněvypadala klidně, uvnitř však bouřila.
Petr si vničem nevšiml: žádný nový parfém, žádná změna stylu, žádné podezřelé vůně. Přesto měla pocit, že něco není vpořádku.
Kdyby nešance, Jarmila by pravdu asi nikdy neodhalila. A co pravda je uvidíme.
Když mladší syn nastoupil do první třídy, Jarmila se rozhodla naučit řídit. Po večerech po práci chodila do autoškoly, za tři měsíce složila zkoušky a získala řidičák.
Petr byl na ni tak hrdý, že jí koupil malé auto. Byla to skromná, ale praktická Škoda Fabia perfektní pro její drobnou postavu a snadné parkování.
Petr nechtěl přiznat, že auto koupil jen proto, aby Jarmila nechtěla jezdit na jeho Audi. Myslel si, že je ještě moc mladá na samostatnou jízdu a že si nejdřív musí vybudovat zkušenosti.
Jednoho víkendového rána vstala dříve než obvykle a chtěla rodině připravit koláč slilek a kuřecím masem všichni ho milovali. Došly ale mouky.
Venku byl mráz a sníh, ale už po zimě uměla řídit. Rozhodla se rychle zajít do obchodu. Když se zamířila k autu, nechtělo nastartovat. Vrátila se domů, kde ještě spali, a šla tiše, aby nikoho neprobudila.
Chůze po ledu ji nechtěla, tak si řekla, že si vezme pokušení a pošlápne si na Petrův vůz bez dovolení. Jedendva kilometry, on to ani nepozná, pomyslela si.
Však když auto zahřívalo, rozhodla se vyčistit okna. Do kufru sáhla, kde věděla, že jsou papírové ubrousky. Rukou něco popadla a spadlo na zem.
Zvedla to to byl telefon. Neznávala ho. Petrův telefon dobře znala, ale ten byl cizí. Špatné myšlenky ji okamžitě napadly snad Petr náhodou něco přehodil. Klikla na tlačítko a telefon se rozsvítil.
První zpráva byla od Oksany:
Miláčku, jak tě postrádám! Přijeď co nejdříve, čekám na tebe!
Jarmila zatajila dech. Heslo tam nebylo, tak se pustila do čtení konverzace. Auto se dál zahřívalo, a ona četla dál a dál, až to trvalo téměř celý život.
Ukázalo se, že Petr pracuje do pátku večer a domů přichází vsedm. Jarmila by ani neřekla, kdy to končí. Každý den šel nejprve na hodinku kOksaně, pak se vrátil, jako kdyby se nic nestalo. A psal jí slova, která Jarmila nikdy neslyšela.
Na fotce byla starší žena, kolem čtyřiceti let. Proč se mu to líbilo?
Jarmila se rozčílila.
Právě se chystala vystoupit zauta, když uviděla, že Petr vychází zbytu. Vypadal, že jde do svého, pomyslela si, a přitom si vzpomněla, že Petr často večer kráčí ke svému autu zapomíná peněženku, něco takového. Každou noc odchází, ale rychle se vrací, takže nic nevyšlo najevo.
Petr zahlédl Jarmilu za volantem a zamířil kní.
Kdo ti to dovolil? Nepřijeli jsme se tak domluvit!
Jarmila ho uviděla a rozzlobila se ještě víc. Zapnula zpátečku, prudce přitlačila na plyn a auto spískáním narazilo do zadní opony. Trochu se ulevila.
Vyšla zauta, podívala se na překvapeného Petra a křičela:
Jdi ke své! Uvidíme, jak si bez domova a bez auta poradíš! Ať už tě ani oči nevidí!
Aby podpořila svá slova, shodila klíče od jeho Audi do hromady a šla domů.
Kluci už probudili, nic nepochopili. Petr se po chvilce snažil vstoupit dovnitř, ale Jarmila zamkla dveře a nechtěla ho pustit.
Jdi ke své! Zapomeň na tuhle cestu! křičela po celém domě.
Petra to donutilo odejít vpantoflákách, županu a bundě kOksaně. Myslel si, že ji zahřeje, ale nebylo to tak.
Oksana otevřela dveře a zbytu zazněl mužský hlas:
Zlato, už jsi blízko? Už tě čekám!
Petr kOksaně chodil jen během týdne, o víkendech vůbec. Ukázalo se, že iona má dva milence. Co pak dělat ovíkendu?
Oksana se jen na něj podívala a zavřela dveře.
Rozrušený Petr musel zamířit kmatčině domu, který byl dvě ulice dál. Matka, Marie, ho hned poznala, pochopila situaci, nabídla mu čaj, jídlo a vyslechla jeho stížnosti na špatnou manželku. Pak mu řekla:
Neboj se, synku! Kdo by řekl, že tvoje Jarmila bude taková! Počkáš ještě na svá svátky! Však ti je teprve třicet pět! Najdeš si ještě lásku, věř mi!
Petra tak zůstal umatky a rozhodl se začít znovu. Byl rád, že je teď svobodný, až dokud Jarmila nezačala žádat výživné. Pak pochopil, že nový život není tak jednoduchý. Aspoň ho matka neopustila, jinak by byl úplně sám.
Na konci, přátelé, nezapomeňte sledovat náš kanál a zanechat komentář! Přidejte se klajkům! končím.
