Všechno, Věro, mezi námi je konec! Chci skutečnou rodinu, děti. Nepřineseš mi to. Čekal jsem dlouho, trpěl jsem. Potřebuji syna. Už jsem podal žádost o rozvod! Máš tři dny na balení. Až odejdeš, zavolej. Budu ještě u mámy bydlet. Pospěš si, musím připravit byt pro dítě a jeho matku. Jo! Než se to stane, má budoucí manželka čeká dítě! Tři dny máš!
Vendula mlčela. Co mohla odpovědět?
Dítě nemohla mít. Mikuláš už pět let čekal. Během těch let tři neúspěšné pokusy.
Lékaři, ke kterým Vendula šla stovky, tvrdili, že je zdravá. Proč pokaždé selhala?
Vendula vždy žila zdravě.
Tentokrát se jí u práce udělalo špatně, přivolali sanitku, ale vše šlo strašně rychle
Dveře za Mikulášem zabouchly a Vendula bez síly spadla na pohovku.
Neměla sílu sbírat věci. Navíc nevěděla, kam je vzít.
Do svatby bydlela u tety. Teta už není, a byt jejího syna prodala. Vrátit se do vesnice k babičce? Hledat pronájem? Co s prací?
Otázek bylo spousta a musely být vyřešeny okamžitě
Brzy ráno se otevřely dveře a dovnitř vstoupila tchýně.
Nespat? To je správně. Přijdu zkontrolovat, abys si neodnesla nic zbytečného.
Ty staré šaty vašeho syna určitě nepotřebuji. Naše budeme převádět?
Kdy jsi tak drzá! Dříve jsi byla zdvořilá, tichá. Podívej, jak to dopadlo. Po první neúspěšné pokusu jsem Míšu řekla, že dítě nedokážeš.
Přijdeš mi to říct? Raději buď potichu a sleduj mě.
Kam děláš nádobí?!
To je moje. Zůstalo po tetičce, památka na ni.
Teď bude prázdno bez něj!
To mě nevadí. Vy budete mít vnuka.
Vezmi si jen své!
Můj notebook! Kávovar, mikrovlnka také, dali mi je kolegové. Moje auto koupil ještě před svatbou. Váš syn má své.
Máš všechno, jen děti nejsi schopná!
To už není vaše věc. Se mnou je v pořádku, snad tak chtěl Bůh.
Vidím, že ti vůbec nic nevadí! Možná jsi to všechno záměrně dělala?
Mluvíte nesmysly. Těžko mi i jen o tom přemýšlet.
Vendula prohlédla byt, už žádných jejích věcí nezbylo. Kartáč, kosmetika, pantofle
Zdálo se, že něco důležitého zapomněla. Tchýně ji rozptylovala.
Vzpomněla si chyběla stará soška kočka. Měla v sobě malý tajemný úložný prostor, o kterém nikdo nevěděl, ani manžel. Uvnitř ležely sadu náušnice a prsten. Neměly velkou hodnotu, ale byly cenné jako vzpomínka na babičku. Míša je vždy považoval za šrot. Vyradil je na balkon. Vendula otevřela dveře
Co jsi tam zapomněla? Sebereš věci a jdi! ozval se hlas tchýně. Loučíš se s bytem? Tak se rozluč. Tě nic nečeká.
Konečně se kočka našla, vše na svém místě. Teď je čas odjet.
Tady jsou klíče, sbohem. Doufám, že už vás nebudu potkávat.
Vendula nastoupila do kanceláře. Stále byla na nemocenské, ale požádala o dovolenou.
Všichni vám soucítíme, ale jak bez vás? Tři týdny vám stačí? Jen buďte v kontaktu, bez vás polovina projektů zůstane viset.
Dobře. Budu se soustředit. Děkuji.
Potřebujete pomoc?
Ne.
Zařídím dovolenou i bonus.
Děkuji, to přijde vhod.
Vendula nechtěla hledat nový byt, jen se vrátila domů, na venkov. Nikdo tam nečekal, babička zemřela před třemi lety a matku nikdy neviděla zemřela při porodu.
A teď Vendula už sama dítě nenese
Po hodině jízdy dorazila k domu. Jabloň, tulipány.
Poslední podzimní den s Mikulášem, grilovali, odpočívali.
Vendula vjela na dvorek, klíč od garáže byl v domě.
Otevřela dveře, vběhla dovnitř. Ticho. Na stole špinavé šálky a talíře. Proč minule nestihla uklidit?
Ne, uklízela! Ale někdo byl zde!
Dva poháry, talíře, sáčky od džusů, láhev oblíbeného šumivého Míši. To nebylo podzimu.
Jistě v domě byl Mikuláš, jen s kým?
Už není důležité
Klíč od domu má jen Vendula, pravděpodobně manžel udělal kopii. Čas na výměnu zámků.
Nový život, úklid, pak horká koupel.
Vendula se chtěla zbavit všech špinavých vzpomínek.
Když už chtěla vyjít, zaklepali na dveře, pak na okno.
Kdo tam?!
Všechno v pořádku?!
Ano žena se zarazila. Omlouvám se.
Vendula vyšla, před domem stál neznámý muž.
Omlouvám se, snad jsem vás vyděsil. Jsem váš soused, celý den jsem vás sledoval.
Viděl jsem, že jste zmizela a kouř stoupá z kamna. Chtěl jsem se ujistit, že se vám nic nestalo
Děkuji, všechno v pořádku.
Jste Mikulášova příbuzná? Byl tady s manželkou Jste sestra?
Ne, jsem jeho bývalá žena. Skoro bývalá, všechno probíhá.
A dům?
Můj.
Já jsem dočasný soused. Kvůli rodinným komplikacím tady přebývám. Kamarád mě ubytoval. Rozvod už je v procesu, zítra budu svobodný. Pokud vám nevadí, odejdu. Když budete potřebovat pomoc, ozvěte se. Jmenuju se Igor.
Já jsem Vendula. Počkejte, můžete vyměnit zámek?
Ano. Řekněte, kdy, a udělám to.
Co nejdříve. Zítra koupím.
Podívám se a koupím, abyste nechtěla jet do města.
Dobře.
O dva týdny později už měl jen týden dovolené, čas se vracet do města. Vendula už nechtěla hledat bydlení. Mikuláš nevolal, jen přišel zpráva o datu rozvodu to snad lepší. Nechtěla ho vidět.
Sobotu. Vendula vstala brzy, Igor ji pozval na procházku k jezeru.
Začít nový vztah nebylo v plánu, ale procházka nic nevyžaduje. Strávili fajn odpoledne, vrátili se k obědu. U Venduliného domu stál Mikulášův vůz, čerstvě přijetý. Dveře se otevřely, vytáhl se Míša a pomohl nastoupit těhotné ženě.
Vendula a Igor dorazili k brance. Míša se snažil otevřít dveře do domu, ale
Co to má být?
Co tady děláme? Proč v cizím domě?
Mikuláš byl zaskočen.
To je náš dům! prohlásila těhotná žena.
Fakt? A kdo to řekl, Míšo? To je můj dům, opusťte pozemek.
Míšo, co říká? Kdo je to? Bývalá? Vystav tě! křičela těhotná.
Vendula s Igorem se zasmáli. Mikuláš tiše posadil partnerku do auta a odjeli.
Budou mít veselý život.
Ale ona mu porodí dítě. Já jsem selhala. Tři neúspěchy. Promiň.
Autodíly v okolí
Rozvedli jsme se, protože manželka nechtěla dítě
Čtyři roky po rozvodu. Náhodné setkání s bývalou tchýní v supermarketu.
Vendulo, nepoznala jsem tě. Dlouho vás sledovala. Jste těhotná?
Ano, poškrábala jsem si velké břicho.
U Míši to špatně dopadlo. Vnuk se narodil slabý, něco v mužské linii nevyšlo. Jeho žena utekla, zanechala nám dítě. A ty sama chceš porodit?
Ne, nejsem sama. Mám rodinu. Čas mám, čekají mě.
Co s ním? Odpusť mi vše
Trpělivost vám přeji
Bývalá tchýně sledovala Vendulu, jak odchází. Šla po boku Igora, který jednou rukou podpíral její rameno, druhou držel malou dívku, podoby matky
Lajkujte, pište komentáře, co si o tom myslíte!