Z nějakého neznámého důvodu si spousta žen myslí, že když překročí čtyřicítku a mají za sebou jeden či dva rozvody, je čas pověsit život na hřebík. No, taková situace je i u mě. Dvakrát jsem byla vdaná. Poprvé za mlada, z toho manželství mám dceru. Podruhé jsem do toho skočila ve třiceti. Ani jedno manželství nevydrželo déle než dva roky. Něco s těmi chlapy prostě nebylo v pořádku.
Samozřejmě jsem po druhém rozvodu randila dál, jenže svatba se z toho nevylíhla. Teď je mi pětačtyřicet a přes všechno, co už jsem zažila, pořád věřím, že můžu být šťastná a že někde tam venku běhá moje spřízněná duše. Abych se nezamotala do detailů, před měsícem jsem potkala chlapa, přímo na ulici. Jmenuje se Mirek a je mu devětačtyřicet. Procházela jsem se po nábřeží v Letné, jsem dáma, co o sebe dbá, a rozhodla jsem se dát si kafe.
Mirek ke mně přišel s úmyslem se seznámit. No, nebyl úplně prototyp prince na bílém koni, ale pěstěný, slušně oblečený, zkrátka neurazil. Slovo dalo slovo a přikoupil mi kávu. Hned jsem ho samozřejmě zpovídala, jestli má doma manželku nebo nějakou drahou polovičku, on se ale vymlouval jak školák. Bylo jasné, že v tom jeho životě někdo je. Přesto jsem ho pozvala k sobě na čaj a bábovku tu jsem pracně pekla předchozí den. Jasně, asi si teď klepete na čelo, kdo si domů hned pustí chlapa z ulice. Ale potkala nás minimálně půlka sousedů, takže jsem neměla důvod panikařit. A Mirek vážně na první pohled nevypadal nebezpečně.
Přišli jsme ke mně, sotva jsme otevřeli dveře, Mirek se rozhlédl a s úsměškem poznamenal:
Ty máš takový velký byt! Ale že ta rekonstrukce už taky něco pamatuje, viď?
Dělala jsem, že nerozumím, oč mu jde. No, poslední malování bylo… před deseti lety. Ale je tu útulno! Proč bych měla investovat do omítky, když můžu investovat do sebe? Není to snad také rozumné?
Nachystala jsem čaj, nandala bábovku, hodovali jsme a on začal zase mluvit o mých zdech, oknech a vůbec. Tak jsem mu upřímně řekla: Tak jaký je rozdíl, kde mám jaký byt? Nechceš mě pozvat taky někdy k sobě? Mirek rázem zmlkl. Pokračování nenastalo. Rozloučil se, zamával, slíbil, jak mi do týdne zavolá.
Celý týden nic ticho po pěšině, ani kocour by nezamňoukal. V sobotu k půlnoci najednou zpráva, že by rád přišel na návštěvu. Tak jsem mu odepsala, že jedině pokud mi pomůže natírat stěny. Najednou si připomněl, že má něco strašně důležitého, na co zapomněl, a že se ozve další týden. No, myslím si své podle mě je to ženáč, co si chce přihrát bokovku s bohatou paničkou. A tou já určitě nejsem. Ale co! Hlavní je, že společnost byla slušná. A já věřím, že láska na mě ještě někde čeká. Ráda bych všem ženám sdělila jedno: pokud pro vás chlap nic nedělá, na co ho potřebujete? Doma zvládám všechno sama od bábovky po tapety!