Cizí hostka
Na začátku éry mobilních telefonů jsme byli s manželem čerstvě svoji. Přestěhovali jsme se do nového domu v Brně. Byt byl úžasný, dispozice opravdu nadchla na první pohled. Všechno se nám líbilo, jen sousedi na patře mi od začátku nějak neseděli. Ačkoli jsem byla mladá, vždycky jsem si potrpěla na respekt vykonávala jsem zodpovědnou práci a lidé mě uznávali. Manžel mě často v žertu oslovoval celým jménem Eliška Novotná.
Jednou jsem šla ráno z bytu a narazila na naši novou sousedku. Ani pozdrav, ani úsměv! Zůstala jsem šokovaná. Rozhodla jsem se, že já taky nebudu zdravit! Byla jsem hrdá a uražená.
Nastal den kolaudace bytu a pozvali jsme rodinu i pár kamarádů na malou oslavu. Trošku jsme to protáhli a hlučněji si připili na nový začátek. Krátce před půlnocí, přesně v půl dvanácté, někdo zazvonil. Byl to soused. Otevřela jsem mu a on mě bez dlouhých řečí okřikl, že je už pozdě, že jeho žena má migrénu a chce spát. Urazilo mě to. Přeci sobota, jedenáct třicet večer, no a co? Přece nejsem malá holka!
Odtud jsem sousedy ignorovala ještě víc i když jsme šli společně ke schodům, nedívala jsem se jejich směrem. Můj muž si dál vesele přátelsky zdravil, já naopak chci přece, aby věděli, jak se má slušně chovat ke spořádaným lidem! Hrdá, neústupná Eliška.
Nějakou dobu jsme se s nimi vůbec nepotkali. Jednoho chladného večera, kdy venku zuřila sněhová vánice, jsme se vraceli domů a u dveří do chodby stála mladá žena. Rozzářila se, když nás spatřila. Prý je sestra naší sousedky a čeká už třetí hodinu, až ji někdo pustí domů prosila, jestli se může aspoň ohřát u nás v zádveří, protože na mraze je opravdu strašná zima. Nechtěla jsem být bezcitná, tak jsme ji pustili dovnitř.
Mentorským tónem jsem se jí zeptala: Vy nejste místní? Kde je vaše zavazadlo? Vysvětlila, že kufr nechala v úschovně na hlavním nádraží, protože ho nemohla sama dotáhnout v tomhle počasí a švagr slíbil pomoc až na druhý den. Potom jsem vešla ke stolu a povídám muži: Hele, co když to vůbec není její sestra? Mohla by být klidně podvodnice a my ji pěkně pustili dovnitř! Moje podezíravost se mnou cloumala.
Šli jsme večeřet, ale stejně jsem myslela jen na tu cizí ženu za dveřmi. Manžel navrhl, ať ji pozveme na večeři k nám, ale odmítla jsem to přece jen nebudu domů tahat kdekoho! Ale dala jsem jí alespoň stoličku do chodby, a i tak jsem se jí ptala, proč ji sestra nevyzvedla. Jednoduše odpověděla, že chtěla udělat překvapení sestra je těhotná a termín má každým dnem, proto přijela pomoct. Nabídla, že se postará o malé miminko. Ale sousedka přece není těhotná, říkala jsem si, nebo jsem si toho ani nevšimla?
Každých pár minut jsem chodila k dveřím a pozorovala ji kukátkem. Seděla tiše, nahrbená, v zimě čekala. Manžel tvrdě usnul, ale já nemohla zabrat, pořád mi hlavou běžely obrazy cizí hostky, která putovala takovou dálku do Brna, aby pomohla sestře… kolik to musí stát úsilí.
Koukla jsem na hodiny, už téměř půlnoc. Vyskočila jsem z postele, přehodila župan a rozčileně vyšla do chodby. Hotovo! Půjdete k nám a zůstanete přes noc! Vykulila oči a chvilku se zdráhala, ale nakonec se podvolila. Dala jsem jí ručník i čistý župan a poslala ji do koupelny. Když se vrátila, připravila jsem jí večeři a lůžko v pokoji pro hosty, nakonec jsem popřála dobrou noc. Starostlivost převážila hrdost.
Ráno jsem nechala sousedům vzkaz na dveřích: Vaše sestra je u nás, nebuďte ji před 6:00!
V osm ráno někdo zazvonil. Otevřu soused v slzách štěstí, téměř tancoval radostí. Ten večer mu v porodnici při sněhové bouři porodila žena syna. Chápete? Máme kluka! Syn! V tu chvíli jako by mě zalila vlna jeho radosti, pocítila jsem štěstí i za ně. Něco krásného a dojemného se stalo!
Žena se s novorozencem brzy vrátila domů a sousedka mi nikdy nezapomněla, že jsem v tu noc ubytovala její mladší sestru. Byla mi upřímně vděčná.
Někdy si myslíme, že přesně víme, jací jsme, a že máme jasno i v ostatních. Chováme se povýšeně, podceňujeme, odsuzujeme. Jenže pak přijde chvíle, kdy hněv a zášť vyšumí… a najednou si uvědomíme: opravdu žít můžeme jen s otevřeným srdcem. A mně k tomu pomohla právě ta cizí hostka.