Lidé chtěli vidět, jak se zlomím… Ale pochopil jsem: Jsem tu jen já pro sebe!
Život mě zkoušel zlomit. Ale vždycky jsem vstal.
Život je zvláštní.
Dal mi naději a pak ji zase vzal.
Rozesmál mě, ale pak mě zavalil zoufalstvím, které pálilo jako oheň.
Setkal jsem se s lidmi, kteří slibovali, že tu budou, a zmizeli, když se začalo stmívat.
Vytáhl mě nahoru, abych mě zase srazil dolů.
Ale víte co?
Přežil jsem.
Navzdory všemu.
Padal jsem a vstával.
Ztrácel vše a nacházel nový smysl.
Byl jsem sám ve chvílích, kdy bylo nejtěžší.
Ale právě tehdy jsem pochopil tu nejdůležitější pravdu: Jsem jediný, na koho se mohu spolehnout.
Lidé chtěli vidět moji slabost. Ale tu radost jsem jim nedal.
Viděl jsem jejich pohledy.
Čekali, že se zlomím.
S netrpělivostí doufali, že složím ruce, že se ztratím sám pro sebe.
Cítil jsem ty pohledy.
Byly plné škodolibosti, jedu, apatie.
Chtěli mě vidět zničeného.
Chtěli říct:
— No podívej! Nejsi tak silný, jak se snažíš ukázat!
Ale víte, co odlišuje silné od slabých?
Silní se nevzdávají, i když se zdá, že není cesty ven.
Nedopřál jsem jim to potěšení vidět mě zničeného.
Šel jsem dál.
Bylo to bolestivé.
Bylo to těžké.
Ale šel jsem.
Protože kdybych se zlomil, nikdo by mě nezvedl.
Protože kdybych se vzdal, byl by to můj konec.
Nedovolil jsem si to.
Věřil jsem lidem. Ale vždy jsem se mýlil.
Důvěřoval jsem.
Miloval jsem.
Myslel jsem, že lidé přicházejí do mého života s nějakým důvodem.
Byl jsem připraven sdílet své myšlenky, sny, duši.
Ale pokaždé…
Pokaždé jsem zjistil, že to nejsou, za koho se vydávají.
Různé tváře.
Různá jména.
Různá slova.
Ale uvnitř… stále stejná zkaženost.
Unavovalo mě malovat je v hezkých barvách.
Unavovalo mě doufat, že tentokrát to bude jiné.
Ale pak přišel okamžik, kdy maska padla…
A před mnou stál další zrádce.
Další člověk, který nebyl upřímný.
A víte, co mi zůstalo v očích po tom všem?
Žádné slzy.
Žádná bolest.
Jen hněv.
Ten hněv mě nečiní silnějším. Dělá mě osamělým.
V mé duši už není místo pro slzy.
Ty už dávno vyschly.
Zůstalo jen zklamání.
Chtěl bych…
Chtěl bych, aby někdo to jednou změnil.
Aby někdo prolomil ten zakletý kruh.
Aby přišel někdo, kdo nezradí.
Kdo nezalže.
Kdo mě nezneužije jen jako kulisu pro své hry.
Ale vím — ten je daleko.
Příliš daleko.
A já nemám čas čekat.
Nemám budoucnost.
Mám jen teď a tady.
Už nechci být něčí stín.
Nechci přijímat cizí bolest.
Nechci být ten, koho používají.
Chci jít svou vlastní cestou.
Chci být nezávislý na rozhodnutích, pohledech, slibech druhých.
Mám se sám pro sebe.
A to mi stačí.
Jednou mě najdeš.
Vím, že jsi někde tam.
Člověk, který nebude lhát.
Kdo neodejde v ten nejdůležitější okamžik.
Kdo nezradí.
Najdeš mě.
Ale víš, co je pro mě důležité?
Abys nechtěl sliby.
Abys nepožadoval důkazy.
Jen buď.
Jen pochop.
Jen zůstaň.
A pak, možná…
Znovu uvěřím.