Chci jet v létě k příbuzným manžela k moři, ale maminka je proti, protože potřebuje pomoct na zahradě.

Dobré zprávy

Maminka už se na mě zlobí, jakmile se dozvěděla, že nás příbuzní mého manžela pozvali na prázdniny k moři. Bydlí v Mikulově kousek od rakouských hranic, a rádi by mě a dceru přivítali celé léto. Samozřejmě že bych chtěla jet doktorka nám doporučila vzít dítě v létě k vodě, aby bylo zdravější a méně nemocné během zimy.

Ale maminka pláče, že je to naprosto nemožné, protože v létě je tolik práce na zahradě a sama to nezvládne. Hrozně spoléhá na mou pomoc. A vyčítá mi, že loni jsem jí moc nepomohla. Je pravda, že vloni byla dcera ještě miminko, měla sotva pár měsíců, a já neměla čas se matčinou zahradou vůbec zabývat.

Upřímně řečeno zahrady jsem měla po krk už od gymplu. Všichni měli prázdniny a volna, jenže já musela skoro denně do naší zahrady, se seznamem úkolů v ruce pletí, zalévání, hrabání, všechno možné. Táta i máma sice dělali v práci a dostali se tam jen o víkendech. Já měla prý volno, tak proč si nepochytat nějaké zkušenosti na zahrádce?

Ostatní děti se koupaly, chodily se bavit, jely na tábory. Já dřela mezi řádky paprik a rajčat. Všechno to bylo proto, aby měla máma na víkend co kritizovat, protože nikdy nebylo nic uděláno dost dobře.

Na vysoké jsem chtěla přes léto vydělávat, abych měla aspoň pár korun navíc. Ale i za to jsem doma slyšela výčitky proč nebýt víc na zahradě?

Když jsem se vdala, máma se pokoušela zapojit i mého manžela do zahradničení. Párkrát šel, zjistil, že práce není nikdy dost a nikdy nekončí, a pak to řekl jasně: že mu přijde mnohem jednodušší a levnější všechno koupit v supermarketu, než se každý víkend dřít v maminčiných záhoncích.

Já chodila na zahradu méně a méně dostávala jsem sice výčitky i na dálku, ale nakonec jsem otěhotněla a byl konec všem diskuzím. V horku jsem na zahradu nemohla, bylo mi špatně.

Po narození dcery jsem se vyhnula celému jednomu zahradnickému létu i když maminka pořád navrhovala, že by nějak šlo skloubit péči o dítě a plevel, raději jsem to vůbec neřešila. Ale už plánovala, jak příští rok bude malá větší, já už s ní budu moct na střídání a zase se bude plít a hrabat do země.

A dítěti to taky prospěje, snila máma. Ve městě je špína a smog, zelenina je pokrytá prachem, ale na venkově tam je čistý vzduch a slunce. Koupíme bazének, postavíme slunečník a Klárka se bude cachtat na trávníku!

Já z toho nijak nadšená nebyla, ale mlčela jsem, abych nevzbudila ještě větší rozruch. V hlavě jsem měla úplně jiné představy o létě.

O Vánocích přišla na návštěvu manželova teta s mužem žijí v Mikulově, mají rodinný dům, teď tam bydlí jen oni dva, jejich syn je dlouhodobě v zahraničí. Pozvali nás, ať přijedeme celé léto, samozřejmě zdarma, byli by rádi.

Nejdřív jsem tomu moc nevěřila, ale teta se pak několikrát ohledně léta ozvala. Manžel samozřejmě nemůže být celou dobu, ale plánuje si vzít týden na začátku, aby nás tam zavezl, a týden na konci, aby nás odvezl zpátky to zvládne.

My bychom tam chtěli opravdu jet. Navíc, i doktorka říkala, že by to dceři zdravotně prospělo a pomohlo jí to, aby nebyla pořád nemocná v zimě. Tak jsem rozhodnutá jet. Ale jedině moje máma mi to umí celé zhořknout.

Najednou je prý u vody moc slunce, je nebezpečné jezdit k cizím, že zahrada je mnohem lepší pro zdraví dítěte. Opět začala vyčítat, že loni všechno musela zvládnout sama. Jenže já už jsem pevně rozhodnutá, což ji dohání k šílenství.

Protože ruku na srdce: kdo by, když si může vybrat mezi zahradou a mořem, vybral zahradu? Zvlášť, když vlastně nic z té zahrady nepotřebuje. My už dávno vše nakupujeme v obchodech, a maminy zavařeniny a okurky se nám stále kupí v popelnici nejsme z toho nadšení, nejsme ani fanoušci…

Rate article
Add a comment