Do Marie jsem se zamiloval na první pohled. Nebylo možné odolat její kráse a šarmu. Říkal jsem si, že mám neuvěřitelné štěstí, že mám vedle sebe tak inteligentní, přitažlivou a čistou dívku, a tak jsem neváhal a požádal ji o ruku.
Rozhodli jsme se, že se k sobě nastěhujeme, Maria mi hned řekla, že ji nebaví starat se o dům. Raději se věnovala své kariéře a o domácí povinnosti se dělila rovným dílem. Neviděl jsem v tom žádný problém a souhlasil jsem. Tehdy mi to připadalo jako spravedlivé a rozumné uspořádání, ale nevěděl jsem, co přinese budoucnost.
Dělili jsme se o domácí povinnosti a Maria mě ujistila, že zvládne bez problémů práci i domácnost. Důvěřoval jsem jí.
Uplynulo šest měsíců a já si všiml, že věci nejdou podle mých představ. Mariin pracovní život se nevyvíjel podle jejích představ. Pracovala na částečný úvazek pro neznámou firmu, s nepravidelným platem a nestabilním rozvrhem. Zároveň vydělané peníze utrácela výhradně za své rozmary. Já jsem mezitím neúnavně pracoval od rána do večera. Maria si však pohodlně zapamatovala rozdělení povinností a občas přivírala oči nad svými vlastními povinnostmi.
- Zpočátku se svých povinností ujímala svědomitě, ale postupně její nadšení ochabovalo. Dům byl čím dál víc zaneřáděný, všude byly poházené hromady nevyžehleného oblečení. K mému překvapení z toho obviňovala mě a říkala, že bych jí měla víc pomáhat. Tento postoj mě velmi ranil. Bylo neúnosné skloubit velké množství práce s tím, že budu pracovat sama doma. Vždyť jsme se od začátku dohodli na spravedlivém rozdělení povinností.
Doufal jsem, že se situace po narození dítěte zlepší, a předpokládal jsem, že se Maria během mateřské dovolené postará o domácnost. Bohužel se situace zhoršila.
Někdy si říkám, že by mi bylo lépe bez manželky. Kromě těchto problémů se součástí našeho života staly i neustálé hádky.
I když se snažím pochopit manželčin pohled na věc a vžít se do její situace, nemohu se zbavit pocitu, že mé potřeby jsou zanedbávány. Pracuji v kanceláři i doma, žongluju s různými povinnostmi a věnuji se také domácím pracím. Chci si jen trochu odpočinout.
Snažím se pochopit, co Maria během dne dělá, co jí brání uvařit večeři nebo uklidit. Našemu dítěti jsou teprve dva měsíce a většinu dne prospí. Věřím, že bych během této doby zvládla některé domácí práce. Nemůžu přestat myslet na to, jak to budeme zvládat, pokud budeme mít další dítě. Jsem pro rovnoprávnost a vzájemnou podporu, ale myslím, že Maria má problém tento koncept pochopit.
Nechci naši rodinu zničit, protože naše dítě velmi miluji. Cítím však, že se dostávám na hranice své trpělivosti. Nevím, jak v této situaci dál žít. Co mám dělat?
