Nepořádek ve skříni, hromady nepřežehleného oblečení a zkyslá polévka v ledničce tohle není ta manželka, kterou jsem si bral, ale přesně tuhle jsem postupně dostal.
Zmatek ve skříni, hromady nevyžehlených věcí a zkyslá polévka v lednici rozhodl jsem se Kláře jemně připomenout, že by se mohla polepšit, a nakonec jsem byl za zloducha já.
Do Kláry jsem se zamiloval okamžitě. Taková krasavice se opravdu nedala přehlédnout. Dlouho jsem si myslel, že mám neuvěřitelné štěstí: chytrá, atraktivní a upravená dívka. Neotálel jsem a brzy jsem ji požádal o ruku.
Poté jsme se rozhodli společně bydlet. Klára od začátku říkala, že domácí práce nejsou její vášní a že chce pracovat v oboru, jen abychom si povinnosti rozdělili napůl. Nejsem typ, co brblá, tak jsem souhlasil. Tehdy se mi to zdálo rozumné, ale časem mě to mrzelo.
Domluvili jsme se, kdo co bude v novém životě dělat. Klára mě ujistila, že zvládne vše skloubit s kariérou, po které toužila. Tak jsem jí nevzdoroval.
Jenže po půl roce manželství je jasné, že se něco pokazilo. Život si přizpůsobil naše dohody po svém. Moje Klára úspěšná nikdy nebyla. Pracovala někde v neznámé firmě na poloviční úvazek a plat nedostávala pravidelně. Peníze utrácela hlavně za svoje přání. Já dřel od rána do večera. Klára ale nikdy nezapomněla, co mám dělat já povinnosti mi připomínala, své občas přehlížela.
Ze začátku byla svědomitá, ale její elán postupně mizel. Neřešil jsem to, dokud její laxnost nezačala být očividná. Nepořádek byl na každém rohu.
Na židlích hromady oblečení, ve skříni věci nesrovnané, ale Klára zvládla všechno shodit na mě. Prý mám přece také práci a nosím peníze domů, tak proč jí nemůžu pomoct? To mě mrzelo. Nejen že makám za nás oba, ale mám se starat i o domácnost? Přitom jsme si na začátku všechno spravedlivě rozdělili.
A včera jsem v ledničce objevil zkyslý vývar, jehož zápach by odehnal škůdce. Doufal jsem, že po narození dítěte Klára převezme domácnost. Bude na mateřské a bude mít víc času na domácí práce. Ale jen se to zhoršilo. Pomalu mám pocit, že by to bylo jednodušší bez manželky. K tomu všemu teď ještě hádky. Prý mám Kláru pochopit, vžít se do její situace. Ale kdo pochopí mě? Každý den jdu do práce, pracuju v kanceláři a doma ještě pracuji na dálku a musím hlídat domácnost. Přitom bych si opravdu rád někdy odpočinul.
Nerozumím, co Klára přes den na mateřské podniká, že nestihne uvařit večeři? Nebo alespoň uklidit. Je to opravdu tak náročné? Dítě má teprve sedm měsíců, většinu dne spí. Během té doby jde alespoň utřít prach. Co potom až přijde druhé? Jsem stále zastáncem rovnoprávnosti a vzájemné pomoci. Podporuji ji ve všem, ale chci stejné chování i od ní. Klára však nějak nemůže pochopit, co potřebuju.
Nechci rodinu rozbít, protože naše miminko miluju. Ale nevím, jak v tomhle cirkusu žít dál. Mám pocit, že mi brzy dojde trpělivost.
Na čí straně byste byli vy?