Chaos ve skříni, hromady nevyžehleného oblečení a zkyslá polévka v lednici – rozhodl jsem se jemně pokárat svou manželku a nakonec jsem měl pocit viny

Dobré zprávy

Zmatek v šatníku, hory nevyžehleného prádla a kyselá polévka v lednici tak jsem si manželku opravdu nepředstavoval, ale postupem času přesně tohle jsem dostal.

Nejprve jsem se rozhodl, že jemně upozorním svoji ženu, a nakonec jsem byl tím špatným já.

Zamiloval jsem se do Marie hned na první pohled. Taková kráska se nedala přehlédnout. Dlouho jsem si myslel, že mám velké štěstí byla chytrá, hezká, pečlivá. Netrval jsem na dlouhém chození a požádal jsem ji o ruku.

Svatba byla brzy a rozhodli jsme se společně bydlet v Praze. Marie mi hned při prvním společném bydlení řekla, že domácí práce jí nikdy moc nebavily, že chce normálně pracovat, a že si rozdělení povinností představuje napůl. Nejsem žádný šovinista, tak jsem souhlasil. Zdálo se mi to tehdy rozumné a moderní, dneska nevím, jestli jsem se nespletl.

Probrali jsme, kdo bude co dělat doma. Marie mě ujišťovala, že nebude problém skloubit domácnost s prací, na kterou se těšila. Nebránil jsem jí.

Jenže po půl roce manželství mi začalo být jasné, že něco se pokazilo. Život nám změnil pravidla. Marie nikdy nedosáhla toho, co si představovala. Pracuje jen na částečný úvazek v nějaké neznámé firmě, směny má nepravidelné a výplata chodí jak kdy. Veškeré peníze utrácí pouze pro sebe. Já zatím makám od rána do večera. Marie si pečlivě hlídá, co mám dělat já na své povinnosti se někdy vykašle a zamhouří oko.

Marie ze začátku domácnost zvládala docela dobře, ale postupně jí nadšení zmizelo. Nebylo to moc znatelné do chvíle, kdy se nepořádek stal opravdu očividným.

Po židlích visí hory prádla, ve skříni jsou stohy nevyžehlených triček, ale Marie tvrdí, že za to můžu taky já prý je přece jasné, že mám pomáhat, když domů nosím peníze. Tohle mi doopravdy vadí. Táhnu rodinu v práci, ale mám se ještě starat o domácnost? Vždyť jsme si to rozdělení dohodli od začátku.

Včera jsem objevil v lednici zkyslou bramboračku její pach odehnal snad i domácího kocoura Tomáška. Doufal jsem, že po narození dítěte se Marie chopí domácnosti, vždyť je teď na rodičovské dovolené a má víc času. Jenže je to o dost horší. Kolikrát si říkám, že bych měl doma klid, kdybych ženu neměl. Navíc k tomu přibyly neustálé hádky. Prý se mám vžít do její situace, mám být chápavý. Ale kdo pochopí mě? Nechodím každý den na lázně, chodím do kanceláře a po večerech pracuju z domova, do toho obhospodařuju domácnost. Chci jen trochu odpočívat.

Ani nechápu, co Marie vlastně denně dělá na rodičovské, že nestihne uvařit večeři, nebo aspoň uklidit věci. Není to tak těžké. Naše dcera ještě není ani rok, většinu dne prospí. Za tu dobu se dá aspoň utřít prach. Co bude, až budeme mít druhé dítě? Pořád jsem pro rovnost a vzájemnou podporu. Rád všechno přijímám a pomáhám, ale potřebuji i nějakou odezvu zpátky. Marie to asi nechce pochopit.

Rozbít rodinu opravdu nechci, mám svou dceru moc rád. Ale nevím, jak v tomhle kolotoči pokračovat. Mám pocit, že mi brzy dojde trpělivost.

Kdo by měl v tomhle příběhu pravdu?

Rate article
Add a comment