Bylo mi už 34 let a neměl jsem ženu ani děti. Vztahy už byly, ale vždycky jsem to v poslední fázi vzdal. Proč? Nemám tušení!
Před necelým rokem jsem se zaregistroval na seznamce. Tam mě zaujala fotka jedné dívky….. Líčení, vlasy, oblečení, osvětlení – všechno dokonale ladilo a já si uvědomil, že je to práce profesionála. Všechny tyto doplňky však nezakrývaly ani neskrývaly přirozenou krásu dívky na fotografii. Zamiloval jsem se na první pohled. Napsal jsem Victorii a ona mi odepsala. Po měsíci aktivního dopisování jsem ji pozval na rande. Naživo vypadala lépe než na fotografii. Byla úžasná a stejně inteligentní jako krásná.
Na druhé rande nepřišla v šatech, ale v džínách a lehkém tričku, bez velkého make-upu. Zamiloval jsem se do ní ještě víc, protože jsem viděl její sebevědomí a přirozenou krásu. Na třetí rande jsem ji pozval do restaurace, přišla v teplákové soupravě s drdolem na hlavě. Číšníci na ni zírali a my s ní seděli a všem se smáli. Všechno bylo dokonalé, až na to, že byla smutná . Chtěl jsem se jí zeptat, co ji trápí, ale přišlo mi to ode mě trochu nezdvořilé, a tak jsem to neudělal.
– ‘Můžeme jít příště do zábavního parku?” zeptala se mě, když jsem ji vedl ke vchodu.
– ‘Určitě,’ odpověděl jsem, políbil jí ruku a rozešli jsme se.
O dva dny později jsem stál u vchodu do parku a čekal na Viktorii. Najednou jsem si všiml jí a roztomilého malého chlapce. – Aha, to je to, co celou dobu skrývala! Pomyslel jsem si okamžitě.
– ‘Omlouvám se, že jsem ti to neřekla hned,’ řekla, když jsme stáli ve frontě na lístky, ‘ale beru tuhle záležitost velmi váž….ně.
Mimochodem, ten chlapec mi připadal velmi milý a dobře vychovaný. Ještě nevyslovoval všechna slova zřetelně, ale na svůj věk byl velmi chytrý a inteligentní. Současně jsem se i já stal chlapcem a vrátil se do dětství. Ke konci večera jsem si uvědomil, že s tímto chlapcem a Viktorií chci strávit zbytek života. Nedávno jsem ji požádal o ruku a naše svatba se bude konat v dubnu . Cítím se jako nejšťastnější člověk na světě.