Dobré zprávy

Kdy se chceš přestěhovat, Vendulo? Matka stojí v kuchyňských dveřích, opírá se o rám. V ruce drží šálek čaje, hlas má lhostejný, téměř pohrdavý.

**Deník 5. června 2026** Dnes jsem se znovu ponořila do staré krabice, kterou jsem našla na nejvzdálenějším rohu podkroví našeho domu. Byly v ní listy

Vzpomínám, jak jsem stáhl hlavu a město kolem mě se nezastavilo, pokračovalo svým věčným rytmem, zatímco jsem upřeně sledoval tvář ženy, o níž jsem si

Lukáš stál nehybný, zatímco město kolem něj pulzovalo ve svém věčném rytmu, a on upřeně hleděl na tvář ženy, o níž nikdy nesnil, že ji ještě někdy uvidí a to ne takto.

**Deník, 8. března** Ráno jsem se probudil v nemocničním pokoji, šumí ventilátory a na stropě visí bílý osvětlující panel. Snažím se pohnout pravou rukou

Výbuch hlučný rachot temnota temnota Konečně se světlo rozednilo. Z dálky zaslechl hlas: Paní Vendulo, dorazili zachránci, něco se tam rozpadlo.

Romane, máme dívku, 3500Kč! vykřikla Jana do sluchátka, radostně. Stál jsem pod okny pražské porodnice a máchal manželce, která v náručí pevně svíjela

Porcelánová cukřenka s nevinným vzorem ze loučních květin stojí na svém obvyklém místě, ale teď mi připadá jako ošklivá miska, která každou chvíli vyprskne jed.

Vít Jílek, právě když si ukládal poslední úlovek večerního lovu do pletené košíku a mířil po úzké stezce k svému starému přívěsnému vozu, ztuhl jako by

Mami, tát měl pravdu, když říkal, že s tebou něco není v pořádku! Teď už vidím, že jsi fakt bláznivá. Zkoušela jsi vůbec nějakou léčbu? Anna Petrželová