Dobré zprávy
Rozhodli jsme se, že naši dceru už dál nebudeme posílat k její babičce.
012
Naše neteř Věra má právě třináct let, když ji posíláme na dvoutýdenní prázdniny k babičce na venkov. Zpočátku Věra ráda tráví čas s babičkou a jejich vztah
Dobré zprávy
Bezmocná maminka bez domova měla jediné přání: dát své dceři dort k narozeninám. To, co ji však potkalo v pražské cukrárně, navždy změnilo její život
023
Zvonek u dveří malé pekárny zazvonil jemně, skoro neslyšně, když dovnitř vstoupila žena v ošoupaném kabátu. Tiskla k sobě malou holčičku.
Dobré zprávy
Budu tě milovat navždycky.
019
Budu tě milovat navždy. Jitka se sotva doplazila domů, podpírajíc se o zdi v paneláku. Hlava se jí točila tak, že viděla jen tmavé skvrny.
Dobré zprávy
Už toho bylo dost! – Natálko, ty snad už úplně přestala vysávat? Z té špíny mi slzí oči! Podívej, …
095
Lenko, ty snad už vůbec nevysáváš? Já mám z toho prachu oči jak v slzách. Podívej, už je tu koberec pod kobercem… Lenka sevřela pěsti pod stolem
Dobré zprávy
Bohatý podnikatel spatřil matku, jak si s dětmi rozděluje jeden hamburger a předstírá, že má dost – o 10 let později se jejich život navždy změnil
095
Jednoho dne zpozoroval zámožný podnikatel na předměstí moravského města scénu, která se hluboce vryla do jeho paměti. V tiché jídelně menšího fastfoodu
Dobré zprávy
Znamení, že jsem seděl na židli už opravdu příliš dlouho! Domácí začali uprostřed večírku uklízet
019
Když jsou lidé přátelé třeba jako starý dobrý manželský pár dříve nebo později se objeví nějaké neshody. Čím více lidí, tím více hádek a drobných nespokojeností.
Dobré zprávy
Pro mou maminku je hlídání její vnučky něco naprosto „nemožného“.
018
Všichni moji kamarádi mají maminky, které bez problémů zvládají pohlídat svá vnoučata. Pro moji maminku je ale hlídání vnučky něco nemožného.
Dobré zprávy
Budu tě milovat navždy.
018
Budu tě milovat vždycky. Marie se sotva dobelhala do bytu, přidržovala se zdí ve vchodu paneláku. Hlava se jí motala tak, že před očima plavaly temné skvrny.
Dobré zprávy
Rozhodli jsme se, že naši dceru už k babičce neposíláme.
0152
Naše neteř Petra měla tehdy teprve třináct let, když jsme ji poslali na dvoutýdenní prázdniny k babičce do vesnice u Litomyšle. Ze začátku byla Petra nadšená
Dobré zprávy
Mému synovi je jedno, že když mu dám byt, nebudu mít z čeho žít.
021
Říká se, že neseme odpovědnost za všechno, co se v našem životě stane, a že právě my jsme vinni za to, kam se osud ubírá. Jakou volbu uděláme, takovou