Dobré zprávy

Zrada pod rouškou přátelství Letos si dala zima v Čechách opravdu záležet: napadlo tolik sněhu, že i sídliště v Praze začala vypadat jako z Ladových obrázků.

Kdysi dávno teď už je to tak dávno, že mi samotné občas připadá, jestli se ta sobota v Brně vůbec stala jsem postavila svého muže před těžkou volbu.

Když už je pozdě Karolína stojí u vchodu svého nového domu běžný panelák na okraji Prahy, stejný jako desítky dalších v této části města.

Honzo, už pět let čekáme. Pět let. Doktoři říkají, že děti mít nebudeme. A teď Honzo, podívej se! zastavila jsem se u branky a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

Klíče Já ho miluju! A ty mi tady cpeš takové hlouposti! Nechci to slyšet! Jen mi závidíš, proto mi furt kecáš do života! Prostě mě nech už být!

Vezmi si svoji dceru a odejdi. My dva už spolu nemáme nic společného! Ale, Sašo Řekl jsem vše! A už tě nechci nikdy vidět! Dveře zabouchly a Eliška se rozklepala.

Najdeš svůj osud. Není třeba spěchat. Všechno má svůj čas. U Alžběty byla jeden podivný, už léta neobvyklý zvyk. Každý rok, těsně před Silvestrem, zašla

Já tě nemám nenávist Nic se vlastně nezměnilo Veronika nervózně žmoulala lem rukávu a dívala se z okna taxíku. Za sklem ubíhaly dobře známé ulice přesně

A vůbec, že je ošklivá! Je nádherná! Lukáši, řekni jim to! Bára tiskla k hubené, špinavé kočce, která vypadala, jako by přežila světovou válku, a vřískala