Dobré zprávy
O tom je život: ztratili jsme 20 drahocenných let, ale náš čas konečně přišel! Jmenuji se Dita Svobodová a bydlím v Kutné Hoře, kde Středočeský kraj ukrývá
O tento překvapivý životní příběh se se mnou podělila moje babička, kterou často navštěvuji na venkově. Jednou jsme se déle neviděly, protože jsem dva
Oslavy se naučila neříkat „děkuji“ – Pavlíno, máte něco k snědku? – v běhu se ptala Tereza. – Jsem tak hladová, je to hrozné. A nemám moc času.
Opravdu skvělá „Chápeš, mě skutečně štve, že máš peníze!“ „Štve?!“ „Ano!“ Markéta neodpověděla, jednoduše se otočila na podpatku a odkráčela pryč.
Opravdu je mi těžké psát tyto řádky. Ne proto, že bych chtěla někoho z rodiny pomlouvat, ale proto, že sama nevím, jak jsem se dostala do takové situace
Marek a Tereza byli manželé už dva roky. Silně se milovali, ale často mezi nimi vznikalo napětí kvůli vztahu Terezy s tchyní. Tereza byla milá a dobrosrdečná.
Ocitla jsem se v paradoxní situaci a nevím, jak z ní ven. Jsem Iva Nováková a pocházím z Plzně. Je mi 28 let a zoufale potřebuji vaši radu.
Proč se musela Lenka zastavit a pomoci staré paní se zarputilým balíkem? Nejenže se roztrhly úchyty a za zvuků peprného lamentování sbírala téměř zničené
„Jiří, kam jdeš?“ Alena vykoukla z kuchyně, utírala si ruce do utěrky a překvapeně hleděla na muže. Jiří, pětačtyřicetiletý manažer velké stavební firmy
Měla jsem na dosah největší chybu — nechat otce osamělého. Život neodpouští, když odkládáme to opravdu důležité. Někdy nám stačí jen okamžik, cizí slovo