Dobré zprávy

Často se stává, že nepřítel v domě není cizí člověk, ale tchýně s laskavým úsměvem a krabičkou podezřelých karbanátků. Jmenuji se Jana, jsem druhým rokem

Jmenuji se Aleš. Jsem obyčejný chlap, kterému nevyšlo stát uprostřed křížové palby: mezi milovanou ženou a vlastní matkou. To, co se stalo po narození

Už deset let jsem vdaná za Romana, a jeho maminku, Janu Petrovou, upřímně respektuji a dokonce ji mám ráda. Je laskavá, starostlivá, vždy ochotná pomoci

Ten večer by mi srdce málem vyskočilo z hrudi, kdybych nezavřel zuby tak pevně. Vzpomínám si, jak to všechno začalo – obyčejný telefonát od syna: „Mámo

Milovala jsem svého muže, ale on byl oddaný jen své matce. S Anežkou jsme byly kamarádky už od základky, pak jsme spolu nastoupily na stejnou vysokou v

Víte, tenhle příběh se odehrál u nás v Česku. Václavovi nebylo do svátků. Tři dny strávil v nemocnici u své Andulky. Nejedl, skvěl nespal, jen poslouchal

Odešel, a my zůstali – začali jsme budovat svůj život znovu, beze něj. Večer byl jako stovky před ním: děti řádí v kuchyni, večeře na plotně chladne, v

Jednoho lednového večera, když za okny metelice strhávala ze stromů poslední zbytky naděje, seděla Lucie u okna a svírala v ruce kus papíru.

Víkend. Jela jsem s naší psicí do veterinární kliniky na očkování. Čekala jsem ve frontě. Všimla jsem si staršího muže, trochu ošuntělého, ale upraveného.

Nikdy by mě nenapadlo, že už rok po svatbě budu stát před volbou: buď si zachovám zdravý rozum, nebo manželství. Jmenuji se Jana, je mi třicet dva a vždycky