Dobré zprávy

Nikdy jsme se neznali… Jana od začátku věděla, jakou roli hraje v životě Tomáše. Nebyla jeho manželkou, matkou jeho dětí, ani právoplatnou životní partnerkou.

Od dětství jsem byla vychovávána jako holčička z pohádky. Všechno nejlepší jen pro mě. Nejlepší školy, soukromí učitelé, cesty do zahraničí.

– Škoda, že Anna Michalovna zase nepřišla, – tiše řekla Tereza manželovi, zatímco jejich tříletý vnok Jakub usilovně sfoukával svíčky na dortu.

Tak poslyš, když moje tchýně, Vlasta Nováková, oznámila, že se stěhuje ke své mámě, babičce Anně, na vesnici a nám s Honzou nechává jejich dům, málem jsem

Na nové sněhobílé kuchyni, v dokonalém bytě s panoramatickými okny v jedenáctém patře, Jakub pomalu popíjel voňavou kávu z drahého šálku.

Někdy život připraví takovou situaci, že by ji žádný scénárista nevymyslel. Můj manžel, Jakub, přišel domů se zkřivenou tváří, hodil klíče na polici a

Moje kamarádka Jana neskutečně vaří. Božsky, úžasně, z cukety a brambory dokáže vykouzlit něco, něco…! A pečení! A to zlatavé maso všech druhů!

Ten večer by mi srdce málem vyskočilo z hrudi, kdyby mě nedržely zatnuté zuby. Vzpomínám si, jak to začalo – obyčejný telefonát od syna: „Mami, přijdeme

Malá nemocniční místnost byla ponořena do pološera. Slabé světlo noční lampy sotva osvětlovalo tvář dospívající dívky. Bylo jí teprve patnáct, ale osud

Odešel a my zůstali – začali jsme budovat život znovu, bez něj. Večer byl jako stovky před ním: děti řádily v kuchyni, večeře na plotně chladla a v sauně