Dobré zprávy
**Deník** „Jirko, máš opravdu všechno? Neměli bychom to raději překontrolovat?“ křičela jsem, zastavujíc se před zavřenými dveřmi do koupelny. „Leno, nech to!
Bohumila Nováková dlouhá léta žila sama v útulném dvoupokojovém bytě ve staré čtvrti Plzně. Dům byl příjemný, sousedé přátelští, vše kolem důvěrně známé
Staré zrcadlo, aneb jak se snacha s tchýní usmířila Tereza se vrátila domů pozdě. V bytě bylo podezřelé ticho. Žádný hlas manžela, ani obvyklé mumlání matky. “
Alena a Václav Horákovi snili o jedné věci – autě. Ne jen o kusu železa na kolech, ale o lístku k té svobodě, kterou si malovali od svatby.
Když tchyně a zeť spojili síly „Tak kde jsou?“ Alena se nervózně rozhlédla po kuchyni, pak obýváku. Prázdno. V domě panovalo ticho, nezvyklé a znepokojivé.
Stín zrady v rodinném domě Alena Nováková stála u sporáku, opatrně míchala kroupy s masem ve starém litinovém hrnci, který byl pro toto jídlo jako stvořený.
V padesáti letech měl Jiří Holub téměř žádné šediny, ale ďábel v žebrech se zabydlel pořádně. A všechno vinou ní – Karolíny. Potkal ji náhodou, když zajel
Dnes jsem si uvědomila, jak se život dokáže překvapivě měnit. Zrovna když jsem seděla v křesle u okna a pozorovala, jak můj syn Jakub spěchá do koupelny.
Otec nás neopustil. Všechno bylo jinak, než říkala máma… Dvacet dlouhých let jsem v srdci nosila křivdu. Celou tu dobu mi máma tvrdila stejnou věc
Zdá se, že v manželství by neměla být žádná tajemství. Obzvlášť ta, která nedávají ani smysl. Můj manžel mi ale roky lhal – klidně, sebejistě, skoro všedně.









