Dobré zprávy
Omlouvám se za to, co se stalo
032
**Deník** „Jirko, máš opravdu všechno? Neměli bychom to raději překontrolovat?“ křičela jsem, zastavujíc se před zavřenými dveřmi do koupelny. „Leno, nech to!
Dobré zprávy
Přestěhovala se k dceři — a litovala toho
071
Bohumila Nováková dlouhá léta žila sama v útulném dvoupokojovém bytě ve staré čtvrti Plzně. Dům byl příjemný, sousedé přátelští, vše kolem důvěrně známé
Dobré zprávy
Staré zrcadlo aneb jak se smířili příbuzní
0105
Staré zrcadlo, aneb jak se snacha s tchýní usmířila Tereza se vrátila domů pozdě. V bytě bylo podezřelé ticho. Žádný hlas manžela, ani obvyklé mumlání matky. “
Dobré zprávy
Cesta, kterou jsme neprošli společně
040
Alena a Václav Horákovi snili o jedné věci – autě. Ne jen o kusu železa na kolech, ale o lístku k té svobodě, kterou si malovali od svatby.
Dobré zprávy
Když se tchyně a zeť stali spojenci
074
Když tchyně a zeť spojili síly „Tak kde jsou?“ Alena se nervózně rozhlédla po kuchyni, pak obýváku. Prázdno. V domě panovalo ticho, nezvyklé a znepokojivé.
Dobré zprávy
Stín zrady pod vlastní střechou
036
Stín zrady v rodinném domě Alena Nováková stála u sporáku, opatrně míchala kroupy s masem ve starém litinovém hrnci, který byl pro toto jídlo jako stvořený.
Dobré zprávy
Žádný rozvod se nekoná
062
V padesáti letech měl Jiří Holub téměř žádné šediny, ale ďábel v žebrech se zabydlel pořádně. A všechno vinou ní – Karolíny. Potkal ji náhodou, když zajel
Dobré zprávy
Když život začíná: příběh ženy, která si konečně vybrala sama sebe
0203
Dnes jsem si uvědomila, jak se život dokáže překvapivě měnit. Zrovna když jsem seděla v křesle u okna a pozorovala, jak můj syn Jakub spěchá do koupelny.
Dobré zprávy
Pravda o našem otci: Skutečný příběh za maminým vyprávěním…
042
Otec nás neopustil. Všechno bylo jinak, než říkala máma… Dvacet dlouhých let jsem v srdci nosila křivdu. Celou tu dobu mi máma tvrdila stejnou věc
Dobré zprávy
Můj muž tajně bránil mé účasti na firemních akcích
063
Zdá se, že v manželství by neměla být žádná tajemství. Obzvlášť ta, která nedávají ani smysl. Můj manžel mi ale roky lhal – klidně, sebejistě, skoro všedně.