Dobré zprávy
Tvoje tajemství je teď moje, a jen na tobě záleží, komu ho řeknu. Alena se vracela domů z obchodu, v rukou těžké tašky táhly její paže k zemi, záda bolela únavou.
Nová tchýně, nový život — a žádná starost „Víťo, nezapomeň o víkendu koupit medovník a hodně ovoce,“ připomněla muži Lenka, letmo nahlédnuvší do lednice. „A proč?
Před půldruhým rokem se náš jediný syn Jirka oženil. Jeho dívku, Janu, jsme přijali dobře. Zdála se milá, klidná, bez konfliktů. Po svatbě se k nám přestěhovali
Stalo se to v únoru, během jednoho z těch dlouhých večerů, kdy zima jako by schválně protahovala tmu, jen aby vyzkoušela lidskou odolnost.
Eva přijela do jiného města – za svou dcerou. Lucie ji přivítala zdvořile, jak se sluší, ale bez výrazného tepla. Eva, unavená samotou a napjatými vztahy
„Ty nejsi matka, ty jsi pohroma!“ — hádky s tchýní dohnaly Alenu k rozhodnutí Alena stála u plotny a obracela bramboráky, když do kuchyně vešel její manžel.
Dlouho jsem o tom mlčela. Ne proto, že by mi bylo hanba, ale protože jsem se bála odsouzení. Vždyť jak to – odmítnout vlastní rodiče, přestat s nimi mluvit
Modré oči ze snu Jakub neznal mámino objetí ani otcův hlas. Nepamatoval si nic kromě šedých, všedních chodeb a tichých kroků vychovatelek.
„Ahoj, Alenko!“ zavolala radostně Jana, když vytočila číslo. „Chtěly bychom o víkendu zajet k vám! Můžeme?“ „Ahoj…“ zněla chladná odpověď.
Alžběta seděla v kuchyni a dívala se z okna, kde podzimní vítr točil listy. Její myšlenky přerušila Tereza, která dovnitř vběhla s radostným výkřikem









