Dobré zprávy
Tvé tajemství je teď mé, rozhodni, komu ho prozradím.
0285
Tvoje tajemství je teď moje, a jen na tobě záleží, komu ho řeknu. Alena se vracela domů z obchodu, v rukou těžké tašky táhly její paže k zemi, záda bolela únavou.
Dobré zprávy
Nová tchyně, nový život — a žádné starosti
021
Nová tchýně, nový život — a žádná starost „Víťo, nezapomeň o víkendu koupit medovník a hodně ovoce,“ připomněla muži Lenka, letmo nahlédnuvší do lednice. „A proč?
Dobré zprávy
„Pustili jsme je bydlet na rok, teď je nemůžeme vystěhovat: snacha je těhotná a syn mlčí“
0100
Před půldruhým rokem se náš jediný syn Jirka oženil. Jeho dívku, Janu, jsme přijali dobře. Zdála se milá, klidná, bez konfliktů. Po svatbě se k nám přestěhovali
Dobré zprávy
Když Bůh přichází bez ohlášení
036
Stalo se to v únoru, během jednoho z těch dlouhých večerů, kdy zima jako by schválně protahovala tmu, jen aby vyzkoušela lidskou odolnost.
Dobré zprávy
Když se matka stane hostem: proč už jí neotvírám dveře
0459
Eva přijela do jiného města – za svou dcerou. Lucie ji přivítala zdvořile, jak se sluší, ale bez výrazného tepla. Eva, unavená samotou a napjatými vztahy
Dobré zprávy
Skandály s tchyní dohnaly mladou ženu k zoufalství!
072
„Ty nejsi matka, ty jsi pohroma!“ — hádky s tchýní dohnaly Alenu k rozhodnutí Alena stála u plotny a obracela bramboráky, když do kuchyně vešel její manžel.
Dobré zprávy
Přestala komunikovat s rodiči a poprvé pocítila svobodu.
022
Dlouho jsem o tom mlčela. Ne proto, že by mi bylo hanba, ale protože jsem se bála odsouzení. Vždyť jak to – odmítnout vlastní rodiče, přestat s nimi mluvit
Dobré zprávy
Oči modré jako sen
042
Modré oči ze snu Jakub neznal mámino objetí ani otcův hlas. Nepamatoval si nic kromě šedých, všedních chodeb a tichých kroků vychovatelek.
Dobré zprávy
Když sestra nepodala ruku v nejtěžší chvíli – naše cesty se rozešly
06.2k.
„Ahoj, Alenko!“ zavolala radostně Jana, když vytočila číslo. „Chtěly bychom o víkendu zajet k vám! Můžeme?“ „Ahoj…“ zněla chladná odpověď.
Dobré zprávy
Tajemství ukryté pod pohovkou
044
Alžběta seděla v kuchyni a dívala se z okna, kde podzimní vítr točil listy. Její myšlenky přerušila Tereza, která dovnitř vběhla s radostným výkřikem