Dobré zprávy
Dvě sirotky a jeden šťastný domov – jak osud všechno uspořádal Nina a Tána jely autobusem směrem k poklidné vesnici. Krátká zastávka, trochu pěšky – a
„Nevezmeš si mě k sobě?“ zeptala se matka uraženě. Ale já už odpověď znala… Jmenuji se Adéla. Je mi osmatřicet let a jsem vdaná už patnáct.
Otec nás neopustil. Všechno bylo jinak, než nám máma vyprávěla… Dvacet dlouhých let jsem v srdci nosila křivdu. Celou tu dobu mi máma tvrdila jen jedno
Nová tchýně, nový život – a žádné starosti „Václave, nezapomeň o víkendu koupit medovník a hodně ovoce,“ řekla muži Lucie, letmo nahlédnuvši do lednice. „A proč?
Byta Jany – a žádní příbuzní Jana měla ruce v dřezu, když zazvonil zvonek. Na prahu, jako blesk z čistého nebe, stála tchýně. „Ahoj, Janičko,“ řekla falešně
Dneska si musím něco napsat, protože už to ve mně vře. Stála jsem u plotny a smažila bramboráky, když do kuchyně vkročil můj muž. „Jitko, dnes volala máma,“ začal Jakub.
Temná tajemství minulosti „Aloši, dnes se nezdržuj, prosím tě,“ řekla Jana manželovi, zatímco míchala polévku v jejich bytě v Plzni. „Naše Natka chce představit
Dědictví u moře — když příbuzní se stanou cizími „Terezo, volal můj bratr Jakub,“ řekl Jan, když vešel do kuchyně. „Chce s Marinou přijet v sobotu.
“Ty mi nejsi nikdo!” — ten výkřik macechy bolel víc než nůž “Ty mi nejsi nikdo!” — vykřikla Anouška a práskla dveřmi tak, že se
Táňo, volal Jirka, ozval se Michal z kuchyně. V sobotu přijede s Maruškou. Jenom sami dva. Chce si promluvit. Jasně, promluvit… zavrtěla hlavou Táňa.









