Dobré zprávy
Volba je nevyhnutelná Marie sebou trhla při ostrém výkřiku: „Hej, šmejde!“ Viktor rozmáchl těžkou tašku nad štěnětem a potom se obořil na ni: „Ty se snad zbláznila?
Hala, kde se pořád čeká Měl jsem zmeškaný vlak. Ne proto, že bych nestíhal – jen jsem váhal. Hloupé, trapné, a upřímně, zoufale beznadějné.
Sedím s Elenkou na jejím balkóně v patnáctém patře novostavby na předměstí Brna. Přestěhovala se sem před čtyřmi lety s otcem a babičkou.
Poslední zápis v mém deníku… — Tak já jdu… Anežko. — Jdi. — Opravdu odcházím, Anežko, slyšíš mě? — Jdi už, Honzo, jdi. Až když se za Honzou
Okno, ve kterém už nikdo nečeká Nevnímal to hned, ale uvnitř mu cosi říkalo, že v tomhle příběhu něco nesedí. Jako by byl pokoj mírně nakřivo, židle nestála
Když vzduch tíží Už od rána v bytě nebylo jen ticho – bylo napjaté, husté, jako před bouří. Ne klidné ticho, ale úzkostné ticho, od kterého se třesou prsty.
**Zrada a trest: Rozpadlá rodina** „Už je pozdě na hádky. Musíme se rozhodnout, co dál. Bude třeba zaplatit Lízino studium, alespoň první rok.
Teď je mi sedmdesát. Jsem úplně sama. Pro svou dceru jsem jen přítěž. Je vdaná dvacet let a raději na mě ani nevzpomíná. „Dcero, přijď prosím večer.
Srdce plné koček: setkání, které změnilo všechno Alena navštěvovala rodnou vesnici u řeky Labe jen zřídka, hodinu cesty od Hradce Králové.
Na chodbě táhlo od dušeného zelí a starých drátů. Ten známý večerní pach se protlačoval škvírami ve dveřích, usazoval se na ramenou jako vzpomínka, která nechce pustit.









