Dobré zprávy
Když mi bylo jednaapadesát, nastěhovala jsem se k pětapadesátiletému vdovci. Všechno vypadalo opravdu skvostně, až do chvíle, kdy mého vnuka skolila nemoc.
Petr Ulrych stál nehnutě před dvěma surovými borovými rakvemi s rukama zkříženýma na prsou a s úšklebkem na rtech. Vítr z polí mu šlehal do tváře, zanášel
Překvapení! zaznělo od příbuzenstva, když nepozvaní dorazili na mou oslavu narozenin. Vzájemně, odpověděla jsem klidně. Překvapení si platí ten, kdo je přichystá.
Dobré zprávy
Oženil jsem se s rozvedenou v 41 letech, která měla dceru. Táta mi říkal: Vzpamatuj se, Ondřeji. Po dvou letech jsem poznal, že měl pravdu.
Dobré zprávy
Hele, ten bufet na kraji silnice vypadal úplně obyčejně. Takovej zaprášenej podnik někde u dálnice D1, kousek za Vysočinou. Slunce prosvítalo špinavým
Málem jsem ani nešel na pohřeb vlastního otce, když mi z banky zavolali, že na jeho účtu zůstalo přesně 308,47 korun. Zavěsil jsem a zůstal stát uprostřed
Přijela jsem za mužem, který měl šedesát dva let, na jeho chatu u Berouna. Jeho sedmatřicetiletá dcera mi ukázala svůj pokoj a já ještě ten den odjela.
Dobré zprávy
Vypadni. Hned. Rána kopancem otřásla masivním stolem, který odskočil dopředu. Půllitr piva zavrávoral, pěna přetékala přes okraj a smáčela leštěné dřevo.
Den, kdy jsem pohřbila svého muže, už můj syn měl jasno, co bude s mým životem dál. O týden později se objevil u mě doma se dvěma psy, s klidem člověka
Tvrdá lekce hrdosti, na kterou už nikdy nezapomene Ve světě, kde si hodně lidí měří vlastní cenu počtem lajků na Facebooku a štrúdlem obdivovatelů v Messengeru