Stalo se, že jsem se nikdy neoženil a nemám žádné děti. Můj život se ubíral zvláštně. Teď je mi 57 let. Nedávno jsem měl narozeniny. Oslavovali jsme je jen my dva, já a moje maminka. Nemám koho pozvat. Nemám přátele a já s maminkou nemáme žádné příbuzné.
Bydlíme spolu a pořád se navzájem podporujeme. Moje maminka má už 86 let. Nevím, co budu dělat, až tu jednou nebude. Přesto se maminka drží skvěle! I když každým rokem její zdraví víc slábne, nevzdává se. Dokonce chodí sama na procházky.
Já už jsem v důchodu, ale stále pracuji, protože naše důchody nejsou dost velké na normální život. Ale nenechávám se tím zlomit a jsem vděčný, že mám tu svou drahou maminku. Nakonec, mnozí lidé jsou na tom mnohem hůř. Někteří nemají bydlení, příbuzné ani peníze.
Ale my dva s maminkou žijeme klidně a v pohodě. Večer si vaříme čaj, pleteme a díváme se na naše oblíbené filmy a seriály. O víkendech peču koláč a zvu sousedy k nám. Vyprávějí nám o svých rodinách. Těší mě, když vidím štěstí lidí, kterým se daří, a přeji si, aby nás všechny pohromy minuly.
Takto žijeme. Chci, aby takový život vydržel co nejdéle pro mě i pro moji maminku…