Bydlení někoho jiného? Zaplať nájem! – Nevím, jestli se svatba mé dcery vůbec uskuteční. Všichni js…

Dobré zprávy

Bylo to už dávno, když jsme řešili zásadní otázky ohledně svatby mé dcery. Všichni jsme se pohádali. Budoucí zeť byl rozčilený, svatba měla být za dva týdny a veškerý klid byl ten tam. Moc mě to mrzelo, hlavně kvůli dceři.

Ptali se mě, proč se vlastně hádáme. Dneska už si na to vzpomínám spíš s úsměvem, ale tehdy mi rozhodně do smíchu nebylo.

Všechno to bylo kvůli bytu. Chtěli jsme mladým udělat radost, tak jsme dali dohromady veškeré naše úspory, prodali chatu na Slapech i garáž, abychom měli dostatek peněz. Koupili jsme byt jako svatební dar. V katastru jsme ho nechali zapsat na dceru, říkali jsme si, že když se stejně budou brát, je to jedno, na koho byt bude.

Byt ale byl úplně prázdný, potřeboval kompletní rekonstrukci a nové vybavení. Na žádné další úspory už nezbylo všechno padlo na koupi. Manžel proto budoucímu zeti navrhl, že byt společně opravíme, abychom jim co nejrychleji pomohli se nastěhovat. Jenže zeť na to vůbec nepřistoupil.

Řekl, že se do cizího bytu investovat nehodlá. Prý když byt není jeho, nebude do toho vkládat větší peníze. Domluvil by se maximálně na menší nákupy, ale rozsáhlejší investice odmítal. Navrhla jsem tedy, že když tam nechtějí nic opravovat, ať si tam klidně bydlí, jak je. Bez úprav. Ale to taky nešlo byt byl zcela holý. Muselo se vyměnit vodovodní a elektrické vedení, zarovnat podlahy i zdi, okna byla tak stará, že vypadávala z rámů. Bylo nutné byt aspoň základně zrekonstruovat.

Po pravdě, ani já bych tam takto bydlet nemohla, a nejsem nijak náročná. Neuměla jsem si představit, že by tam mladí mohli začít společný život v takové ruině, byla by to ostuda. Budoucí zeť pracoval ve známé firmě v Praze a měl pěkný plat, ale bylo mu líto peněz. Tvrdil, že potřebuje šetřit na vlastní byt, aby jednoho dne nebyl bez střechy nad hlavou.

Vzniklo to tak, že po nás vlastně chtěl, abychom celý byt opravili na vlastní náklady, zatímco on by tam jen bydlel. Řekla jsem mu, že pokud to bere jako cizí byt, měl by platit nájem. Usmál se a souhlasil.

Moje dcera z toho byla úplně vyřízená, pořád plakala. Byla do něj zamilovaná, ale zároveň cítila, že byt nemůže být napsaný i na jeho jméno. Říkala pak, že už ani byt nechce, ani opravu. Nelíbilo se mi ale, že muž nechce do společné budoucnosti nic investovat. Co když už teď myslí na rozvod a dělení majetku? Ještě nejsou svoji a už řeší, co by bylo kdyby To jsem jako matka těžko nesla.

A teď? Je opravdu rozumné, aby do bytu, kde chce bydlet, vychovávat děti a budovat domov, vůbec neinvestoval? Je vůbec důležité, kdo je na listu vlastnictví? Nebo je jeho logika správná? Co byste na jeho místě udělali vy?

Rate article
Add a comment