Jsou dny, kdy chci od všech utéct – zvlášť po rozvodu .
Odpočinout si od kamarádek, kolegyň, příbuzných. Napravit si srdce a dopřát mu chvíli ticha.
Teprve pak jsem opravdu šťastná. Vezmu si novou knihu, rozvalím se na širokém gauči v obýváku a užívám si svobody.
Ve svém novém domě, který jsem si pořídila po prodeji rodinného sídla, jsem úplně sama. Můj syn Mark k nám chodí jen zřídka – většinou v sobotu večer, abychom si mohli dát večeři a rychle se navštívit.
Je už velký, minulý měsíc mu bylo 24 let. Má vlastní práci, vlastní firmu, vlastní život. Nezatěžuje mě svou přítomností, nic po mně nechce.
Monika, krásná šestatřicetiletá brunetka, milé a zářivé stvoření, se před sedmi měsíci nastěhovala do sousedního bytu.
Líbila se mi od našeho prvního setkání.
Často mě zvala na kávu, já večer na sklenku vína. Jenže Monika mě nezatěžovala, i když si prošla peklem života a ráda se o něj se mnou dělila.
Podrobně mi vyprávěla o svých dvou manželstvích a dvou rozvodech, o potratu a bolesti z toho, že pak nemohla otěhotnět. Všechny testy prý byly v pořádku, ale dítě nikdy nepřišlo.
Pokaždé, když se zmínila o dítěti, oči se jí zalily slzami. Monika však nechtěla jen dítě, chtěla mít po svém boku stabilního muže, usínat a probouzet se vedle silného mužského ramene, ne se o dítě starat sama.
Naproti tomu já, nyní moudřejší a také po projití peklem nevydařeného manželství, smýšlím jinak. A podělila jsem se o to s ní. Věřím, že pokud má žena dávno po třicítce, určitě najde zdravého a inteligentního muže, který jí bude ochoten udělat dítě.
Nemusí s ním žít, protože právě děti, ne muži, jsou pro matku tím nejsvětějším.
Její příjem je slušný, matka a sestra žijí, dítě budou stejně vychovávat společně.
K čemu potřebuje muže za každou cenu, aby mu prala ponožky a kalhoty. Ale ona byla neoblomná. Chtěla stabilní rodinu. A další věc, o které jsem se ji snažila přesvědčit – že muži v jejím věku už jsou buď ženatí, nebo rozvedení. A pokud byli rozvedení, tak za moc nestáli. Což opět znamenalo to první – najít muže vhodného jako dárce jejího dítěte.
Na její jmeniny na Mikuláše jsem pozvala na večeři jen Marka. Nechtěla jsem slavit s přáteli.
Můj chlapec přišel, jedli jsme, pili, povídali si jako matka a syn. I on měl citové problémy, právě se rozešel se svou tříletou přítelkyní.
Kráska se zamilovala do svého šéfa a řekla mému synovi, že se budou brát. Rozchod nesl těžce. Byl velmi rozrušený a já ho musela také utěšovat.
Pořád jsem mu říkala, že je ještě mladý, že na svatbu je ještě čas, že je lepší, aby snášel životní rány teď, a ne později, až bude mít rodinu a děti, a nedej bože, aby mu žena odešla a byla mu nevěrná.
Pro muže není pozdě založit rodinu ve třiceti, dokonce je to lepší, než se vrhnout do manželství mladý, ve čtyřiadvaceti. Říkala jsem mu to celou dobu, nejen proto, že čekal na mou podporu a soucit, ale protože si to opravdu myslím.
Pak se ve dveřích nečekaně objevila Monika a nesla obrovskou kytici na oslavu. Pozval jsem ji dál, představil ji a Marka a všichni tři jsme pokračovali v oslavě.
Prožil jsem opravdu šťastný a krásný večer. Poprvé se Markovi chtělo spát doma. Připravila jsem mu v obývacím pokoji pohovku a nechala ho před televizí, zatímco jsem šla do ložnice.
Ráno jsme si dali kávu, já mu udělala snídani a on odešel.
Spěchal, měl schůzku s otcem. Po tom Mikuláši začal Mark chodit ke mně domů čím dál častěji. I když jsem byla ráda, když jsem večer zůstávala sama, synovi dělalo radost, že i když už je dospělý, stále se mi potřebuje svěřovat se svými problémy, žádat mě o radu, ptát se mě, jak bych se zachovala na jeho místě… A tak jsem se rozhodla, že se mu budu věnovat.
Monika naopak volala čím dál méně často, ale zdála se být tak nějak šťastná. Jednou jsme se potkali dole ve výtahu a já se jí zeptal, jestli je nějaký důvod téhle tak krásné změny v poslední době. Jen se usmála a řekla: Možná, uvidíme! Měl jsem z ní radost. Každá žena si zaslouží stát se alespoň jednou matkou.
Čtrnáctého února mi Monika v deset hodin dopoledne zavolala, abych jí držel palce. Byl to pro ni důležitý den a podrobnosti mi řekne později. Samozřejmě jsem slíbila, že jí budu držet palce, protože jsem si o ní myslela jen to nejlepší.
Později večer jsem se protahoval na terase a náhodou jsem ji zahlédl, jak vystupuje z taxíku s obrovskou kyticí. Byla sama, neviděl jsem žádného muže, který by ji vyprovázel. To se mi nelíbilo, dokonce jsem si říkal, že kdyby mi teď zavolala, řekl bych jí, že praví kavalíři se takhle nechovají. Určitě vás pošlou alespoň ke vchodu.
Slyšel jsem, jak výtah zastavil v našem patře, podíval jsem se kukátkem a neudržel jsem se – otevřel jsem dveře, abych řekl „dobrý večer“, a po schodišti, krok nebo dva, sešel… můj syn.
Přiblížili se k sobě, Monika zrudla, ale Mark sebral odvahu a vyplivl kamínek:
– Gratuluji, mami! Budeš babičkou!
Bože, kdy se ti dva vůbec dali dohromady! A co jsem měl Monice radit! A jak překousnout jejich dvanáctiletý rozdíl…
