Budoucí tchyně zkazila dovolenou

Dobré zprávy

18.listopadu2025, deník

Dneska jsem se probudil s pocitem, že dovolená, na kterou jsme se s Jakubem, jeho bratrem Petrem a jeho manželkou Vítou připravovali už půl roku, se může změnit na nečekaný test trpělivosti. Pavla, naše dvanáctiletá dcera, se s námi chystala letět do Thajska, a já jsem se snažil najít rovnováhu mezi tím, co chce ona, a tím, co si představí budoucí tchýně Alžběta.

Alžběta, která už k nám často přichází, se jednoho odpoledne rozhoupla: Jezdit s dcerou sama je jako řídit auto s jedním pedálem dvakrát tě to znepříjemní, když nevíš jazyk a co když se něco stane, mávala rukou. S vámi dvěma to už není tak hrozné.

A já jsem jen jen klepal hlavou, zatímco Pavla si ještě neuměla představit, jak blízko bude Alžběta stát po našem boku.

Plány na dovolenou jsme včera večer probrali s Petrem a Vítou. Jejich manželství je pro nás jako taková ideální společnost, se kterou se nezdá být nic nepříjemného ať už jde o bar, výlet do hor nebo jen o odpočinek u moře. Už dvakrát jsme poslední rok vyrazili společně a vždy to dopadlo dobře.

Teď ale a to je ta pravá zkouška se naše Pavla nenadálá nemocí nepřirozeně zadržela. Samozřejmě, že bychom neobviňovali švagrovou, že onemocněla v nepravý čas, ale zklamání je přirozené.

Co tedy máme dělat? zamumlal Petr, když jsme seděli v obýváku a listovali letáky. Budeme se muset potulovat po troskách starých zámků a památek.

Můj bratr, Petr, byl také zklamaný, ale nemohl jen tak odložit svou manželku z domu. Nikdo by od něj nepožadoval, aby zanechal nemocnou ženu a rozjel se po světě. Navíc se nám už nevrátí celá částka za zálohu na dovolenou, kterou jsme zaplatili v korunách.

Včera večer přišla Alžběta s nápadem, který nám všechno mohl proměnit. Vždyť ji známe je to typická tradiční tchýně, která občas radí, jak si vézt domácnost. Přijde k nám čtyřikrát týdně, a jednou za dva týdny se rozhoří touhou předat budoucí ráně nějakou šikovnost. Některé z jejích rad dokonce Pavlu zachránily, takže ji nemohu považovat za úplného nepřítele.

Alžběta navrhla, že vezme naši mladší dcerku Lindu (už devatenáctiletou), odkoupí zálohy od druhého syna a jeho ženy a pak se s nejstarším synem Tomášem a jeho snoubenkou vypraví do Thajska, aby zahřála své staré kosti a získala nové zážitky.

Jezdit s dcerou jenom sama je strašidelné dvě ženy, co neznají jazyk, a kdyby se něco stalo, opakovala Alžběta. S vámi dvěma už to není tak děsivé.

A tak jsme měli být vedle, pokud by nastalo něco neočekávaného. Pavla si tehdy ještě neuvědomila, jak blízko bude Alžběta a já. Kdyby to věděla, pravděpodobně by si nevybrala tuto společnost. Na druhou stranu, dobře, že jsem před svatbou poznal skutečnou tvář budoucí rodiny, místo aby to přišlo až po svatebním papíru a papírové byrokracii.

Když jsem souhlasil s tím, že jdeme společně, slyšel jsem od kamarádek řadu pochybností: Kdo pojede na dovolenou s tchýní, i když jen na chvíli? Není to přece jenom výmluva, aby tě přiměla být podřízeným. Ale já jsem jim řekl, že Linda už není malý ratolest, ale dospělá dívka, která si nevyžaduje animátory od svých příbuzných. V běžném životě ani moc nekomunikuje se mnou jen pozdraví, rozloučí se a při obědě požádá o sůl.

Když taková kombinace lidí mladý muž, jeho tchýně a dívka se setká, je těžké očekávat, že se všichni okamžitě spřátelí. Však i kdyby nastaly drobné problémy, dvě týdny jsou krátká doba a zvládneme to.

Naše letadlo vzlétlo z Letiště Václava Havla. Linda si vybrala místo u okna to nikdo neotřásal. Já jsem raději seděl v uličce, abych mohl rychle vstát, když bude třeba. Alžběta se posadila naproti, nervózně se držela a při první turbulenci se snažila potlačit slzy. Přesto jsem jí umožnil vyměnit si místa, aby se cítila pohodlně. Po přistání už se ale nechtěla vrátit na své místo a místo toho se pohodlně usadila na koleno svého syna Tomáše a usnula.

Není potřeba se rozčilovat, šeptala jsem si. Kdyby sis už takhle bála, asi bys už nechtěla měnit místa zpátky.

Však někdo z nás se probudil, když se po uličce začal roznášet servis jídla. Alžběta mohla snadno vyměnit místo s Lindou, která už dlouho ztratila zájem o výhled z okna a raději sledovala film. Pohled na tuto rodinnou idylu mě jenom víc dráždil.

Po přistání v Bangkoku se Tomáš hned vrhl k mé manželce, aby jí pomohl se zavazadly a našel vodní automat. Měl jsem pocit, že jsem jen neviditelný host, který se v tomto výletě vůbec neprojevil.

Cože, Máni, proč si myslíš, že jsi přítěží? řekla mi Alžběta, když jsem se pokusil obhájit se. Nikdo tě nevynechává, tak se přestaň vymlouvat.

Moje vnitřní hlídka mi připomínala, že jsem zdravý mladý muž, který nepotřebuje neustále ustupovat starším. Samozřejmě, že Alžběta byla pod tlakem stres z cizí země a z výletu s novou rodinou byl zřejmý. Jakmile jsem jí pomáhal s kufříky, cítil jsem, že se situace alespoň trochu uvolnila.

A tak jsem si uvědomil, že i když se zdá, že se věci vymkly z rukou, je v tom vždy prostor pro pochopení a respekt. Závěrem dneška si připomínám, že někdy musíme podstoupit nepříjemné stavy mezi dvěma ohni, abychom si uvědomili, co je opravdu důležité.

**Osobní poučení:** V životě není nic horšího než odmítnout výzvu jen proto, že se zdá nepohodlná. Lepší je přijmout, pochopit a najít rovnováhu mezi vlastními potřebami a respektem k druhým.

—

**Zápisky a myšlenky** V. K. (manžel a budoucí švagr)

Rate article
Add a comment