Bratr mého otce přišel k nám a oznámil, že i on má nárok na dědictví.

Dobré zprávy

Před půl rokem se v naší rodině stala velká tragédie: zemřel můj otec.

Nějaký čas po pohřbu nás navštívil otcův bratr, strýc Radek. Navštěvoval nás jen velmi zřídka a s otcem měl jen málo kontaktů. Nikdy se sice nehádali, ale také si nikdy nerozuměli. Vztah mezi nimi byl vždycky chladný. Každý si žil svůj vlastní život.

Jaká byla cesta? zeptal jsem se ho. A proč mi tykáš? Protože jsem tvůj nejoblíbenější strýc! odpověděl mi strýc Radek s úsměvem, jako by skutečně byl ten nejlepší.

Strýc nás předem neinformoval, že přijede, takže jsme jeho návštěvu nečekali. Ve skutečnosti jsme s ním nemluvili od otcova pohřbu, ani jednou nám nezavolal. A najednou tu prostě byl.

Když jsme seděli u čaje, strýc se zeptal: Tak jak rozdělíme dědictví? My tři? Nechceš to dát ještě někomu dalšímu? Jaké dědictví? ptala se máma překvapeně, když se vzpamatovala.

Dědictví skutečně existovalo. Měli jsme pěkný byt, velký a pěkný dům na venkově a dvě auta. Máma mě přesvědčovala, abychom dům prodali a koupili mi byt ve městě, kde studuji. Nakonec jsme se ale rozhodli nikam nespěchat.

Jaké dědictví? Vždyť to je majetek, který mi nechal bratr! namítl strýc. Víš, kdyby tu nebyla Marta a já, všechno by se dostalo k tobě. Nemáte tedy nárok na nic! Ale jsem jeho bratr! Mám právo na dědictví! Nemáš, zákon stojí za námi! A co když to není fér?

Strýc Radek byl velmi chytrý dobře věděl, že podle zákona nemá na nic nárok, a tak se snažil hrát na naše svědomí. My však v jeho slovech a činech neviděli žádnou logiku. Můj otec a strýc Radek spolu nikdy nebyli přátelé, takže neměl k otcově majetku žádnou skutečnou vazbu.

Když se otec začal vážně nemocně cítit, okamžitě nám sdělil, že vše, co máme, by mělo připadnout mně a mámě. O majetek nijak nechtěl dělit s nikým jiným.

A se svědomím v klidu, Radku, ani s tebou! Dobře to víš! Nikdy jsi nebyl svému bratrovi blízký! To je takový zlý film! Chlap se ožení a žena mu vezme úplně všechno. Rodiče, sourozenci, neteře, synovci nedostanou nic!

Strýc Radek začal tlačit na naši vinu. Snažil se nás přimět, aby se majetek rozdělil mezi nás tři. Na shledanou! Tohle už nebudeme řešit! odpověděla máma.

Když strýc odešel, já a máma jsme zamkli dům a odešli do našeho bytu ve městě. Znali jsme ho dobře, věděli jsme, že se jen tak nevzdá. Vždyť šlo o hodně spoustu peněz: třetinu luxusní vily, třetinu pěkného bytu v centru Prahy a třetinu dvou aut. To už je slušná suma, přes milion korun.

Strýc nás nakonec zažaloval. Doufá, že vyhraje. Ale zákon je na naší straně. Co vlastně očekává, že získá?

Rate article
Add a comment