Dnes jsem si konečně našla čas zapsat si do deníku, jak se vlastně celý náš rodinný bytový příběh odehrál. S manželem jsme se poznali skoro náhodou byli jsme spolubydlící na koleji v Brně během studií na Masarykově univerzitě. Tehdy jsme byli jen přátelé, a netušili jsme, jak moc se naše životy propletou. Po pár letech se z přátelství stala láska a rozhodli jsme se propojit své cesty.
I když nám koleje vyhovovaly a na studentský život máme krásné vzpomínky, cítili jsme, že je čas posunout se dál a začít budovat vlastní domov. Jakmile jsme začali vydělávat víc, rozhodli jsme se investovat do vlastního bytu v Brně což znamenalo prodat naše dvě studentské pokoje na koleji. O tomhle plánu jsme se s rodinou moc nebavili, chtěli jsme je překvapit pozváním na první veselou kolaudační párty.
Jenže manželův bratr, Petr, byl v obraze a jednou přišel s nápadem: Proč mi neprodáte ty koleje za nižší cenu? Vždyť jsme rodina. Snažil se vzbudit lítost tím, že má dvě děti a může platit jen postupně. Dokonce tvrdil, že takové pokoje na koleji nemají téměř žádnou hodnotu a těžko se prodávají. Netušil, že jsme je už dávno prodali a z těch peněz koupili náš nový byt.
Petr nakonec všechno vyzradil, když prozradil ostatním, že už máme nový byt. Místo toho, aby nám upřímně pogratuloval, byl viditelně zklamaný a beze slova odešel. Bylo jasné, že chtěl využít situaci, ale naše opatrnost byla větší než jeho prohnanost. Podobné momenty mi připomínají, jak důležité je v rodině komunikovat a myslet na sebe i ostatní. Nakonec jsem ráda, že jsme si všechno zvládli a máme krásné místo, které teď nazýváme domovem a těším se, až k nám zase přijde celá rodina, tentokrát už jako hosté.