O bratr byl pro mě vzorem
Od dětství jsem se ve všem řídil podle staršího bratra Jindřicha.
Byl mi učitelem, ochráncem i příkladem k následování.
Když jsem se měl ženit, řekl mi:
– Pamatuj si jednu věc, bratříčku. Nikdy nedovol ženě vědět, kolik máš peněz. Dejte ženám prostor – a vyprázdní vaše kapsy. Drž ji na uzdě, nenechávej ji se příliš rozšoupnout!
Tehdy mi připadalo, že to přehání.
Ale Jindřich byl o pět let starší než já, už byl ženatý, a tak jsem si říkal – asi ví, o čem mluví.
Naštěstí moje žena Lenka nebyla taková.
Nešla po značkách, nevyžadovala drahé dárky, nesnila o životě v luxusu.
Ale časem se naše cesty s bratrem rozešly – naše ženy se neměly rády, a Jindřich byl navíc zaneprázdněn svým podnikáním.
Já hrál v orchestru, on vlastnil farmy a pole.
A pokaždé, když jsem se s ním setkal, připravoval jsem se na výtky.
Jindřich vždy našel, za co mě pokárat.
Peníze byly důležitější než rodina
Bratr mi neustále říkal:
– Jsi nezodpovědný! Proč žiješ od výplaty k výplatě? Proč dovoluješ ženě utrácet za hlouposti?
Nehádal jsem se, ale jeho slova mě ranila.
Po takových rozhovorech jsem se snažil šetřit, ale brzy jsem na to zapomněl – žil jsem jako dřív.
Jindřich měl dceru – Aničku.
Držel ji doslova pod zámkem.
Žádné kapesné, žádné moderní oblečení, žádná kosmetika.
Dívka vyrůstala v přísnosti.
Občas k nám přijela – a my jsme jí s Lenkou tajně dali nějaké peníze.
V šestnácti letech Anička utekla z domova – prostě chtěla utéct z otcovy kontroly.
Jindřich to považoval za „správné“ – prý si byl sám vinen, že ji neochránil.
Ale to nejhorší jsem viděl později…
Dovolená, která se proměnila v muka
Před dvěma lety jsme se rozhodli jet s celou rodinou k moři.
A já viděl všechno.
Můj bratr doslova týral svou ženu za každou korunu.
– Zase káva? Nemůžeš si ji dát doma?
– Pizza? Zbláznila ses, to jsou šílené peníze!
– Jaká zmrzlina dětem? Ať pijí vodu!
Sledoval každou útratu, každou korunu, každou účtenku.
Procházet se s ním po promenádě bylo nemožné.
Moje děti chtěly jako všichni sladkou vatu, balonky, suvenýry…
Ale Jindřich se jen zamračil a mumlal:
– Zruinujete své rodiče, chápete?
I když měl peněz mnohem víc než já.
Jen se bál je utratit.
Lenka nevydržela a řekla:
– Pojďme tu zůstat ještě pár dní. Bez nich.
Souhlasil jsem.
A Jindřich odjel s manželkou v noci.
Spěchal – čekala ho dražba zemědělských strojů.
Ale ráno mi zavolali…
Havarovali.
Od té doby jsem se navždy změnil
Říká se, že za volantem usnul.
Ztratil jsem bratra.
Od té doby jsem jiný člověk.
Už neschovávám „na stáří“.
Nemyslím na to, kolik stojí šálek kávy.
Kupoval jsem dětem dárky, manželce krásné věci, sobě pěkné obleky.
Ano, peníze jsou potřeba.
Ale k čemu to je, když si je šetříš, ale nežiješ?
Je hloupé držet se peněz, jako by sis je bral s sebou do hrobu.
Hlavní je neztratit ty, které miluješ.
Protože ty si za peníze nekoupíš.
Ani za žádnou cenu.
