Byla odhodlaná neukázat žádné emoce, zvlášť před svým mužem, který chtěl, aby byla vždy studená jako vánek táhnoucí hlavní třídou v Brně uprostřed podzimního večera. Toužila po klidu, ale nevěděla, odkud přichází šelest v tmách, jako by každá chvíle byla vytržena z cizí pohádky. Spousta dvojic se rozpadla, když city vybledly a dokonalý život z obálek časopisů byl stejně nedosažitelný jako slunce v lednu nad Vysočinou. Když rozvod zavanul jako mrazivý průvan, našla si práci na noční směny přesně takovou, jakou by si teta z Olomouce představovala ve svých divokých snech.
Jenže nastal problém měla malého syna, kterého musela pořád hlídat. Poslala ho do školky, ale ta se pokaždé zavírala v sedm večer a ona neměla u koho ho nechat. V možnostech byla najednou prázdnota, jakou znají jen tramvaje po půlnoční hodině v Ostravě, a tak napsala bývalému muži, jestli by hlídal jejich syna po sedmé, když ona bude makat na směně. Jeho odpověď byla ledová, zabalená do nereálného šustění koruny proč zrovna on, proč ne ona, a proč láska mezi otcem a dvouletým dítětem zní jak vzdálená polka na Letné?
Zmatení v jejích očích na okamžik tančilo jako padající listy v Karlových Varech, pak se ale narovnala a řekla jasně, že jsou oba rodiče, stejně zodpovědní, stejně povinní že i on by měl obětovat čas, aby pěstoval jejich syna. Pronesla, že by měl platit výživné v českých korunách, ale že ona svůj čas za něj nebude obětovat. Dítě je její první priorita.
Ten čas, co následoval, plynul jak v oparu mlhou, kde se protínaly unavené ruce z práce s mateřstvím. Cesta nebyla hladká, ztratila se v mlčení a úzkostech, únavě a nervových bouřích, které se přehnaly snad nad Pražským hradem za chladné noci. Jednoho dne pochopila, že tak dál žít už nedokáže, a vyhledala doktora. Ten jí řekl, že bývalému muži jde hlavně o jeho novou rodinu s novou paní, a ona byla překvapená, jak málo místa v jeho životě zaplnil jejich syn. Podpora a pomoc byly vždy jak drobné v kapse starého kabátu omezené a nedostatečné.
Nakonec se ocitla v podivné válce, kde egocentrický a bezohledný bývalý muž triumfoval ve stínu jejich malého syna. Celé jejich manželství pro ni bylo záhadou, někdy jako stezka lemovaná kouřem, kde nebylo jasné, proč jedná tak zvláštně, obzvlášť vůči synovi. Rozhodla se ale, že jeho sobectví její život neovládne. Naučila se vzdorovat nesnázím, byla odhodlaná dát svému dítěti lásku a péči, kterou si zaslouží, a zároveň pomalu stavěla své vlastní budoucí štěstí, zatímco za oknem cvrlikali vrabci mezi paneláky.