V některých vztazích nastane chvíle, kdy jeden z partnerů ztratí bez zjevného důvodu všechny city k tomu druhému. Přesně to se bohužel stalo Markovi. Nikdy neměl vážný vztah až do svých sedmnácti let. Přestože byl mezi dívkami oblíbený, rozhodl se místo toho soustředit na své studium a osobní rozvoj jeho snem bylo stát se chirurgem, což vyžadovalo velké úsilí a disciplínu. Teprve až když nastoupil na Karlovu univerzitu v Praze, a díky povzbuzení své maminky, začal opravdu projevovat zájem o dívky.
Brzy potkal Veroniku, která byla ve stejné studijní skupině. Pro Veroniku bylo velkým překvapením, když ji Mark oslovil, protože byl vždy spíš mlčenlivý a držel se hlavně mezi kamarády. Začali si povídat a Mark ji několikrát pozval do kavárny v centru Prahy, což ona s radostí přijala. Postupně se z přátelství mezi nimi vyvinul vážný vztah a oba si brzy přiznali, že spolu chodí.
Markova maminka byla nadšená a ulevilo se jí, protože měla strach, že její syn zůstane sám. Jenže krátce po promoci Veroničiny city k Markovi náhle pohasly. Nebylo to neobvyklé, ale Marka to velmi zasáhlo. Byl to pro něj první skutečný vztah a poprvé v životě zažil bolest z rozchodu. Dlouho nemohl najít ztracený klid.
Cesta, kterou prošel, mu ale později otevřela oči: Uvědomil si, že i bolestné zkušenosti nás posouvají dál. Rozchody bolí, ale zároveň nám dávají sílu poznat lépe sám sebe a pochopit, co v životě opravdu hledáme. Proto je důležité nikdy neztrácet naději a věřit, že vše má ve správný čas svůj smysl.