Babička vyhodila vnuka s manželkou a v osmdesáti letech se rozhodla žít sama – rodina řeší, jak to z…

Dobré zprávy

Naše babička má osmdesát let. Před týdnem vyhodila mého staršího bratra a jeho manželku ze svého bytu. Od té doby s nikým moc nemluví. Když jí zavolám a řeknu, že bychom chtěli přijít na návštěvu, okamžitě položí telefon. Nikomu už dokonce ani neotvírá dveře.

Proč se můj bratr odstěhoval do podnájmu, nám nechce prozradit. Ani mě to nepřekvapilo: babička ho vyhodila jednoduše proto, že byl nezodpovědný a zvyklý jen užívat.

Jakmile zůstala babička sama a v jejím bytě v Praze se udělalo místo, svolali příbuzní rodinnou poradu. Babička se ovšem nezúčastnila. Probralo se jediné, ale zásadní téma: jak si má poradit sama v tak vysokém věku?

Tatina sestra přišla s nápadem, že její třicetiletá dcera Alice, která je právě bez práce, by se mohla o babičku starat. Všichni ale dobře věděli, že Alice je lehkovážná a málo zodpovědná.

Další tatina sestra navrhla, aby se babička přestěhovala do menší garsonky, a tím by se ušetřily peníze na nájem:
V bytě už jsou mladí, jak by si mohla dovolit platit velký byt na Vinohradech?

Strýc navrhl, že babičku vezme k sobě a jeho syn by bydlel v jejím bytě. Logiku to mělo v osmdesáti žít sám není snadné. Pro mladé by to byla výhoda. Všechny tyto nabídky pomoci se tvářily jako starost o babičku, ale každý tím sledoval vlastní zájem.

Mám o maminku opravdu strach. U mě bude v dobrých rukou! tvrdil strýc.

Babička už přitom s jedním ze synů žila, a teď tam chtěli strčit i druhého. Můj táta se postavil za myšlenku, aby si babička sama rozhodla, jak chce žít, ale tím všechny rozčílil.

Nejvíc dotěrná a drzá byla první teta, takže nakonec všichni odsouhlasili její dceru. Alice si začala balit věci a babičce po telefonu sdělili rozhodnutí celé rodiny. Starší paní pochopila, o co jim jde, a zavěsila.

Alice se rozjela k babičce a po cestě už přemýšlela, jaký si udělá v bytě nový pokojík a jaké pořídí záclony. Všechno ale dopadlo jinak. Babička jí neotevřela. Místo toho nechala za dveřmi sklenici nakládaných rajčat jako dárek.

Jak tam může být takhle sama? rozčilovala se Alice. Řekla, že za osmdesát let nikdy pořádně sama nebydlela, a teď ji to chytlo? Kdo ví, co bude za týden? Co když se jí něco stane? Samota je nebezpečná!

Babička vůbec na nic nemyslí! Nemá svědomí! Celý život bydlela s rodiči, dědečkem, mužem, dětmi, vnuky i jejich rodinou. A teď si chce konečně v klidu odpočinout. A zrovna ve třípokojovém bytě! To je skandál! Už je čas nechat byt mladším!

Jen táta k tomu přistoupil rozumně. Nechtěl babičku přestěhovat. Vymyslel řešení: babička přece nemůže být úplně sama, to dá rozum. Sestry měly pravdu, stát se může cokoliv. Děti od bytu nemají klíče babička všechny zámky po vyhození vnuka vyměnila. V tomhle věku je každý den nevyzpytatelný.

Táta za souhlasu mamky nechal babičce do předsíně nainstalovat kameru. Na videu pak bylo vidět, jak babička prochází kolem. Každý starostlivý příbuzný se tak mohl přesvědčit, že je v pořádku. Babička, když kolem kamery šla, ještě se uculovala a dělala obličeje.

Po všech stránkách si platila účty sama, protože žít sama pro ni nebylo nijak nákladné. Odmítla jakoukoli pomoc, jen ať jí dají pokoj. A všechny to vlastně uklidnilo. Tak moderní technika pomohla babičce zbavit se vtíravých hostů.

Nakonec vše dobře dopadlo. Jen babička už nikoho nechce pouštět dovnitř, ani na kafe. Včera jsem za ní šel a musel jsem na chodbě zvednout sklenici marmelády. Je vidět, že se pořád bojí, že by přišla o svobodu a nezávislost. Ale doufám, že až se trochu uklidní, zase se otevře i návštěvám.

Rate article
Add a comment