Naší babičce je osmdesát let. Před týdnem vyhodila mého staršího bratra a jeho ženu ze dveří. Po této události už téměř s nikým nemluví. Když jí řeknu, že se u ní zastavíme, okamžitě zavěsí. Nikomu ani neotevře dveře.
Z jakého důvodu se můj bratr přestěhoval do pronajatého bytu, odmítá říct. Ani mě moc nepřekvapilo, že ho babička vyhodila, protože byl nezodpovědný a konzumní.
Jakmile babička začala žít sama a v jejím bytě bylo místo, sešli se příbuzní na rodinné radě. Babička sama se jí nezúčastnila. Padla jediná, ale velmi závažná otázka: jak bude žít sama v tak pokročilém věku?
Tátova sestra rozhodla, že se o babičku může postarat její třicetiletá nezaměstnaná dcera. I když všichni věděli, že dívka je známá svou bezstarostností a lhostejností.
Tátova druhá sestra našla pro babičku malé lůžko , považovala to za opatření, které ušetří peníze:
– Mladí se nastěhovali. Jak si může dovolit platit nájem za prostorný byt?
Strýc se nabídl, že se babičky ujme, a jeho syn měl v bytě bydlet. To dává smysl: v osmdesáti letech není snadné žít sám. Ať si mladí lidé žijí sami. Všechny tyto kupecké nabídky byly prezentovány pod rouškou upřímného zájmu o babičku.
– Mám o matku strach. A takhle bude v dobrých a starostlivých rukou! – řekl můj strýc.
Babička už žila s jedním z jeho synů a strýc tam teď chtěl dát dalšího. Táta se nabídl, že nechá babičku rozhodnout, jak bude žít, ale všichni byli pobouřeni.
Nejvíce neodbytná a drzá byla první teta, takže se všichni museli dohodnout na její dceři. Ta se začala balit a babička byla o rozhodnutí rodinné rady informována telefonicky. Stará paní, která pochopila, o čem je řeč , pustila telefon.
Dívka přijela babičku navštívit a cestou dokonce přemýšlela o tom, jakou rekonstrukci provede. Ale věci nedopadly podle jejích představ. Babička nechtěla otevřít dveře. Dala však vnučce do dveří dárek v podobě sklenice rajčat.
– Jak může takhle žít sama? – rozhořčila se frustrovaná dívka. – Řekla, že osmdesát let nikdy pořádně nežila, a teď najednou chce žít! Kdo ví, co se stane za chvíli já? Co když to bude špatné? Co když onemocní? Samota je nebezpečná!
Babička na nic nemyslí! Nemá žádné svědomí! Žila s rodiči, s dědečkem, s manželem, s dětmi, s vnoučaty, s rodinou vnuka. A teď chce žít v klidu sama! A to v třípokojovém bytě. To je skandál! Je načase uvolnit místo mladší generaci!
Jediný táta měl k problému rozumný přístup. Nápad se stěhováním se mu nelíbil. Přišel s řešením. Babička už nemohla zůstat sama. S tím se nedá polemizovat. Sestry měly pravdu: mohlo se stát cokoli. Děti nemají ani klíče od bytu. Babička vyměnila všechny zámky, když vnuka vyhodila z domu. V tomhle věku je každý den nepředvídatelný.
Táta s máminým svolením nainstaloval do jejího bytu kameru. Teď bylo na chodbě vidět, jak babička prochází kolem. Případní znepokojení příbuzní se mohli na vlastní oči přesvědčit, že je v pořádku. Sama babička, když procházela kolem kamery, se tvářila všelijak.
Byla připravena platit za komunální služby sama, zejména proto, že sama nevytvářela příliš mnoho účtů. Odmítala také pomáhat, dokud ji neobtěžovali. Teď jsou všichni spokojení. Technologický pokrok tak babičce pomohl zbavit se nechtěných návštěvníků.
Vše dopadlo dobře. Až na to, že babička stále nikoho nepouští do domu, ani na čaj. Včera jsem ji šel navštívit a musel jsem zvednout sklenici s marmeládou na schodech. Babička se zřejmě stále bojí, že ztratí svobodu a nezávislost. Ale přála bych si, aby se uklidnila a byla schopná přijímat návštěvy.