Když mi bylo deset, můj otec se podruhé oženil. Moje nová nevlastní matka brzy otěhotněla a narodila se jim chlapeček. Od té chvíle jsem byla zadarmo chůvou, kuchařkou a uklízečkou v jednom.
Celá rodina mi říkala jen Hej, ty. Nosila jsem oblečení, které mi dávno bylo malé, zatímco můj bratr dostával každé dva dny novou hračku. Jak trochu povyrostl, přišla jsem o svůj pokoj přestěhovali mě do obýváku, abych uvolnila místo bratříčkovi.
Jediné, za co jsem vděčná otci, je, že okamžitě zarazil všechny pokusy nevlastní matky mě fyzicky trestat. Ale ponižovat mě jí nezakázal. Každý den jsem slýchala, jak jsem ošklivá prý mě nikdo nikdy nebude chtít, a hloupá prý se nikdy nevzdělám a zůstanu uklízet u cizích.
Nevlastní matka mi opakovala, že v tomhle bytě budu tolerována jen do osmnáctých narozenin, a že v ten den mě vyhodí na ulici.
Všechny prázdniny jsem trávila u babičky v Brně. Ani tam jsem nebyla vítaná pro babičku jsem byla černá ovce rodiny. Proklínala den, kdy se její syn oženil s mou matkou a radovala se, že moje byla pryč.
Vždycky jsem se sama sebe ptala, proč mě radši nedali do dětského domova.
Šest měsíců před osmnáctinami jsem náhodou zaslechla rozhovor mezi otcem a nevlastní matkou a všechno mi najednou dávalo smysl. Nevlastní matka trvala na tom, že s tím nikdy nebudu souhlasit, otec ji ale uklidňoval, že mě přesvědčí, abych jim přepsala byt, a že se nemusí ničeho bát.
Ovšem to se spletl. Uklízení i výsměch bratra už mi byli jedno. Strach ze své plnoletosti jsem vyměnila za očekávání.
Na oslavě mých narozenin seděli všichni otec, nevlastní matka, babička a rodiče nevlastní matky. Po prvním čaji s koláči za posledních osm let mi oznámili, že se mám připravit na odchod. Když jsem se ptala, kam, babička mi bez emocí oznámila:
Už jsi dospělá. Od dneška neseš zodpovědnost. Dnes je také den, kdy poděkuješ své rodině za vše, co pro tebe udělala. Nyní půjdeš s otcem k notáři a přepíšeš na něj byt. Byt ti patřil po matce, ale takhle to nemělo být. Ona slíbila, že sepíše závěť ve prospěch mého syna. Teď splníš svou povinnost, připrav se.
Jejich tváře byly tak vážné, že jsem se jen stěží ovládala a neměla chuť se rozesmát.
Ano, babi. Poděkuji jim za všechno. Jako výraz mé vděčnosti je dnes nevyhodím, dostanou týden na zabalení. Čas jim vypršel.
A to byl začátek bouře. Obvinili mě z nevděku, nevlastní matka křičela, že vychovala hada, otec mi vmetl pěst do tváře. Rodiče nevlastní matky lítostivě připomínali, že ji varovali před cizími dětmi. Babička teatralně odešla prásknutím dveří.
Všichni se odstěhovali ke své matce do Brna.
O několik dnů později přišel otec s listem papíru. Řekl mi, že když jsem jim byt nedala, musím splatit tento dluh, a odešel.
Otevřela jsem papír a bylo tam:
Jídlo 324 000 Kč
Oblečení 54 000 Kč
Školní potřeby 14 000 Kč
Hygiena 2 660 Kč
Spotřebiče 4 620 Kč
Příspěvek na bydlení 64 800 Kč
Celkem: 464 080 Kč
Jak je možné, že rodiče mají podle zákona povinnost živit své děti, ale otci to bylo úplně jedno?
Našla jsem si práci, a posledních šest měsíců jsem mu dávala třetinu svého platu každý měsíc, abych ten dluh splatila.
Bude mi to trvat sedm nebo osm let, než budu mít zaplaceno. A pak konečně budu opravdu svobodná.