Když mi bylo deset let, můj otec se znovu oženil. Moje nevlastní matka brzy otěhotněla a narodil se jí syn. Ze dne na den jsem se stal zdarma chůvou, kuchařkou a uklízečem v jednom.
Doma mi říkali jen Hej ty. Nosil jsem oblečení, které mi už dávno bylo malé, zatímco můj malý bratr dostával nové hračky skoro každý druhý den. Když povyrostl, připravili mě i o vlastní pokoj stěhovali mě do obýváku, zatímco jemu dali ten můj.
Tatínkovi jsem vděčný jen za jedno nikdy nedovolil, aby mě nevlastní matka fyzicky trestala. Jinak měl její ponižování naprostou volnost. Každý den jsem poslouchal, jak jsem ošklivý že mě nikdo nebude chtít, a hloupý že v životě nic nedokážu a skončím jako uklízeč někde ve fabrice.
Nevlastní matka mi často opakovala, že mě doma strpí jen dokud mi nebude osmnáct, a na narozeniny mě vyhodí na ulici.
Všechny prázdniny jsem trávil u babičky. Ani ona mě nezahrnovala láskou byl jsem černá ovce celé rodiny. Proklínala den, kdy si její syn vzal moji mámu, a měla radost, když odešla.
Často jsem si kladl otázku, proč mě prostě nedali do dětského domova.
Půl roku před osmnáctými narozeninami jsem náhodou zaslechl rozhovor otce s nevlastní matkou. Vše mi došlo. Nevlastní matka mu říkala, že nikdy nebudu souhlasit, a táta jí slíbil, že mě přesvědčí, abych na ně přepsal byt a že se nemá čeho bát.
To se tedy zmýlil. Nevlastní matka opravdu měla čeho se bát. Najednou mi jejich posměch, poznámky a štvaní malým bratrem přestaly vadit.
Dřív jsem se svých osmnáctin bál, ale teď jsem se nemohl dočkat.
Na oslavu narozenin dorazili všichni táta, nevlastní matka, babička i rodiče nevlastní matky.
Po prvních opravdových narozeninách s čajem a dortem za posledních osm let mi oznámili, abych se začal balit. Zeptal jsem se kam, a babička řekla:
Už jsi dospělý. Od teď jsi odpovědný za své činy. Dnes poděkuješ rodině za všechno, co pro tebe udělala. Půjdeš s tátou k notáři a byt mu přepíšeš. Dostal jsi ho po mámě, ale tak to být nemělo. Slíbila, že sepíše závěť pro mého syna. Teď splníš svou povinnost, připrav se.
Všichni se tvářili tak vážně, že jsem se sotva udržel, abych se nezačal smát.
Dobře, babi. Poděkuji rodině za péči tím, že je dnes nevyhodím na ulici, ale dám jim týden na zabalení věcí. Čas vypršel.
A pak to začalo nevlastní matka křičela, že vychovala hada, táta mi vlepil facku, rodiče nevlastní matky začali vykřikovat, že mě vždycky varovali před nevděčnými cizími dětmi. Babička se sebrala a s prásknutím dveří odešla.
Za týden byli pryč. Přestěhovali se k babičce.
Několik dní nato přišel táta. Bez slova mi podal papír, oznámil, že když jsem jim byt nedal, mám tuhle částku zaplatit, a odešel.
Na papíře byl seznam:
Jídlo 324 000 Kč
Oblečení 54 000 Kč
Školní potřeby 14 000 Kč
Hygiena 2 660 Kč
Spotřebiče 4 620 Kč
Příspěvek na bydlení 64 800 Kč
Celkem: 464 080 Kč
Co na tom, že rodiče mají ze zákona povinnost živit své nezletilé děti? Tátu už moc nezajímalo.
Našel jsem si práci, a půl roku jsem každý měsíc posílal otci třetinu výplaty, abych splatil ten dluh.
Potrvá mi to asi sedm nebo osm let. Pak budu konečně svobodný.
Naučilo mě to jednu věc že skutečnou rodinu si člověk někdy musí postavit sám. Není to krev, která nás spojuje, ale způsob, jakým se k sobě chováme.