Asi hodinu jsem pozoroval budoucí rodiče, kteří sotva dokončili gymnázium.
Nedávno jsem byl u gynekologa. Jako obvykle byla v čekárně fronta a lékař měl zpoždění. Za mnou stála těhotná dívka, mohla mít tak osmnáct let, a nebyla tam sama, doprovázel ji nastávající otec, který vypadal přibližně stejně starý. Rodiče” vůbec nevnímali čekárnu kolem sebe a chovali se, jak se jim zachtělo. Ten kluk se smál na celý chodbu, protože bude mít syna:
Není to skvělé, že to bude kluk? Heeeeeee
Tohle zopakoval snad desetkrát a pak ho něco napadlo:
Počkej, my jsme mu ještě nedali jméno! Dejme mu jméno po nějakém doktorovi!
Začal chodit po chodbě a nahlas četl jména lékařů na dveřích a komentoval to pokaždé. Když to celé obešel, sedl si zpátky vedle své přítelkyně a zase se začal chechtat. Šla kolem starší paní a nevydržela to:
Mladý muži, mohl byste se trochu zklidnit?
Mladík na ni vykuleně kouknul a s údivem utrousil:
Babičko, vy jste taky těhotná? Hí hí hí
Jeho přítelkyně se tiše pochechtávala, se stejným hloupým výrazem ve tváři. Musel jsem se hodně držet, abych s těhotnou nezačal hádku. Další téma, které ten otec nastolil, bylo jídlo.
To je děsný hlad! Jé-je-je-je
Fakt mám hlad, a do řady ještě půl hodiny
Jdeme si dát svíčkovou! Pak se vrátíme!
Já nechci svíčkovou.
Z tebe je pěkně náladová holka! Cha cha cha
Z toho jejich blábolení bolela všem hlava díky bohu šli pryč, nevím, jestli si dali svíčkovou, nebo knedlíky, na tom nesešlo. Hlavní bylo, že vypadli.
Se zděšením jsem pomyslel na to, jaké asi dítě z těch dvou vyroste. Nejspíš bude stejné, špatně vychované. Rád bych věřil, že se do výchovy vloží prarodiče, ale když vychovali tyhle dva, pochybuji, že by se něco s vnoučaty změnilo.