Mám sousedku, která se jmenuje Anna. Annina matka žije už mnoho let sama. Dříve uměla velmi dobře vařit. S velkým potěšením vařila a pekla p pro celou rodinu a vždy obsluhovala sousedy.
Anna se však za svou matku styděla, protože to byla prostá vesnická žena, která celý život pracovala na poli. Po smrti manžela zůstala její matka sama. Anna matku navštěvovala jen velmi zřídka. A její matka začala často zapomínat a někdy dokonce říkala hlouposti.
Jednoho dne, když Anna svou matku navštívila, byl v domě cítit velmi silný zápach spáleniny. Ukázalo se, že zapomněla vypnout troubu.
– Co to proboha děláš? To si ani neumíš ohřát jídlo? Vždyť ti shoří celý dům! – Anna začala křičet.
– Zlato, promiň! Tohle se mi stalo poprvé! – Máma se začala vymlouvat.
Postupem času se její zdravotní stav začal zhoršovat. Bylo pro ni obtížné chodit, dokonce i po domě.
Jednoho dne zavolala Anně a řekla:
– “Anno, není mi dobře! Zvýšil se mi krevní tlak! Můžeš za mnou přijít?
– Copak jsem lékařka? Zavolej záchranku! – Anna odpověděla a zavěsila.
Poté její matka přestala vůbec vycházet z domu a Anna za ní musela jezdit každý týden. Nakupovala matce nejlevnější potraviny, trochu uklízela v domě a vynášela odpadky. A přitom se vždycky hrozně rozzlobila:
– Nechápu, jak se to může stát! Žiješ sama a všude děláš takový hrozný nepořádek! To se nestydíš?
Anna zpravidla práskla dveřmi a odešla. Nakonec její matka dokonce přestala vstávat z postele. Anna za ní chodila jednou za dva dny. Nechávala jí u postele jídlo a vodu a odcházela. Jednoho dne přišla a její matka už byla mrtvá. Po pohřbu začala Anna chodit k matčinu hrobu často.
Začala to říkat stále dokola:
– Jak moc mi chybí moje drahá a milovaná maminka! Byla pro mě tím nejdražším a nejmilovanějším člověkem na světě!
Opravdu si pamatuje jen to dobré a zapomněla, že svou matku zanedbávala, že jí nechtěla pomáhat, že se o ni nechtěla starat? Jak je to možné?
