David přišel domů unavený. Před prázdninami mu zákazníci aktivně zadávali objednávky a požadovali po něm nemožné. V bytě bylo ticho a prázdno a jeho přítelkyně si prohlížela telefon.
– Kde jsi byl? – Zeptala se Sára.
– V práci. Spousta zákazníků, jsem unavený…
Šel do kuchyně a začal se přehrabovat v nádobí. Nenašel nic než salát a dietní kotlety. Boršč by byl skvělý… Sára nevařila normální jídlo, protože si hlídala postavu. Navíc říkala, že se nezapsala jako hospodyně. David se posadil k večeři, ale pak mu bývalá manželka poslala zprávu, že její dcera je nemocná. Potřebovala léky. Nechal všeho a začal se oblékat.
– A kam jdeš ty? – Nervózně se zeptala Sára.
– Anna je nemocná, musím jít do lékárny.
– Není to tak dávno, co jí bylo taky špatně. Lžeš mi?
– Děti ve školce bývají často nemocné, to nechápeš.
David už má dost výmluv. Sára byla v takových chvílích vždycky rozhořčená, hrála si na urážlivou. Za patnáct minut už byl v bytě své bývalé ženy. Maria mu nabídla čaj, neodmítl, protože neměl čas se najíst. David dceru objal a začal se s ní dívat na pohádky.
Před rokem byli obyčejná rodina. A pak ho něco napadlo a udělal chybu – vyměnil manželku a dceru za chvilku slabosti, která mu teď vyrazila dech.
Všechno pro ně začalo dobře. Ale zřejmě domácí potíže, dceřina nemoc a finanční problémy způsobily zlom. David musel pracovat bez volných dnů, takže byl vyčerpaný. A pak se objevila Sára. Okamžitě mu zamotala hlavu. Chtěl na ni zapomenout a přerušit s ní kontakt, ale dobří lidé vše nahlásili jeho ženě.
Maria nemohla odpustit a podala žádost o rozvod. A tak přišel o to nejcennější – o rodinu. Navzdory rozchodu jeho bývalá manželka neomezovala kontakt dcery s otcem, protože mezi nimi existovalo velmi úzké pouto. David byl připraven kdykoli přijet, kdyby potřebovali pomoc.
Zatímco dcera brala léky, David se podíval na svou bývalou manželku. Stala se jinou, tak krásnou a rozkvetlou. Musela někoho mít. Uložili dceru do postele a posadili se v kuchyni. Maria bývalého manžela nakrmila a uvařila mu jeho oblíbený čaj. Přece jen si vzpomněla. Davidovi tolik chybělo normální domácí jídlo a vřelá atmosféra. V těch chvílích myslel jen na to, jak to mohl dopustit. Ten blázen! Neměl pro to žádné vysvětlení.
I když bylo po půlnoci, Davidovi se domů nechtělo. Sára ho rozčilovala, její neustálé výčitky a škádlení ho rozčilovaly. A tady se cítil tak pohodlně a uvolněně. Atmosféra tu byla jako v rodině.
David se ještě jednou podíval na Marii. Tolik ji chtěl obejmout. Ne, nebyla to blízkost, která ho zajímala, ale teplo její duše. Dal by cokoli za to, aby měl svou ženu zpátky. V tu chvíli si připadal jako kluk na prvním rande, který moc chce, ale bojí se políbit svou dívku.
Odvážil se vzít Marii za ruku, ale zazvonil telefon. Byla to Sára.
– ‘Dobře, je pozdě. Potřebuju si odpočinout,’ řekla Maria.
– “Dobře… Dobrou noc.
Maria se šla osprchovat a David se rozhodl zůstat. Když vyšla ven, byla velmi překvapená.
– Anna se probouzela, a tak jsem zůstal.
– Děkuju – usmála se Maria.
David se vrhl ke své bývalé ženě a řekl:
– Chci zůstat s tebou.
– Proč? Davide, ani nezačínej. Všechno už je dávno vyřešené.
– Mluvíš o zášti. A já tě miluju.
– Davide, naučila jsem se žít bez tebe. Jdi pryč! Jinak tě už nikdy nepožádám o pomoc.
David odešel. Lehl si do obývacího pokoje, aby Sáru nevzbudil. Už k ní nic necítil, věděl, že je čas to všechno ukončit.
Když David ráno Sáře oznámil své rozhodnutí, křičela jako pominutá. Dívka nemohla uvěřit, že ji opouští, tak krásnou a mladou.
– Všechno to bylo kvůli ní. Vždycky si ji zamiloval!
Sára už tam nebyla. Zbývalo jen rozpustit led v srdci jeho bývalé ženy.
