Víš, Vendulko, na lidi jako ty se nevdává, řekl klidně Petr, jsou ženy jen na milování a příjemné chvíle. Jiní si zachovávají panenství až do svatby. Bohužel ty do té skupiny nepatříš.
Co na mě nevyhovuje, Petře? Připravuji výborně, vypadám skvěle, doma je vždy čistota. Jsi se mnou spokojená jako žena? zeptala se Vendula, překvapeně hledíce na muže, kterého považovala za milence.
Právě to je špatné! Už jsi zničena. Pochop, že lidi jako ty nejsou pro manželku. S takovými se jen setkává bez závazků. Manželství uzavírají s čistými dívkami, u nich jsi první. Aby ti byl připravený i k mývání nohou a pití té vody, jak praví přísloví. Petr, spokojený s posledním slovem, se odmlčel a odešel ke zdi, kde zamířil ke stolu a zakřičel.
Ještě před týdnem seděla Vendulka s kamarádkami v kavárně na Vinohradech a vyprávěla své plány: Život se usadí. Třicet už nejsem dívka, ale kariéra, byt, auto, vypadám skvěle. Můžu se i oženit a mít děti! A ten chlap, co se objevil, je jako z pohádky. Petr nebyl nikdy ženatý, žil sám, ačkoliv byt koupil soused s matkou. Čtrnáct let starší, pěkně upravený, téměř bez špatných návyků a s vážnou pozicí. Čisté štěstí.
Potkali se v práci Petr přišel na kontrolu k ní do zubní ordinace a odešel už zamilovaný. Vendulka tehdy pracovala hodně: ve veřejné i soukromé klinice, takže osobního času moc neměla. A najednou mu přinesl květiny ne obyčejné růže, ale pivoňky. V únoru! Restaurace a všechno se zamotalo.
Jediné, co ji trápilo, bylo to, že po dva roky vztahu nepadl žádný návrh na ruku a srdce. Kamarádky naznačovaly: Je čas, Vendulko, jít do manželství. I ona to cítila, tak se odvážila a během noci zahájila rozhovor a uslyšela: je zničena, není pro svatbu.
V hlavě se jí to nechtělo vejít. Co si to dovoluje?! Další večer se Vendulka opět setkala s kamarádkami v café potřebovala radu.
Představte si, holky, začala Vendula, řekl mi, že už nejsem ta pravá! Že na takové se nevdává!
To vážně? zeptala se Katka, překvapená. Jsi přece krásná, chytrá, samostatná!
Říká, že se oženou jen s panenami. A já jsem, říká, třetí řád vadná.
A co teď? pokračovala. Všechno ostatní se mi líbí: je chytrý, má peníze, v posteli je to v pohodě.
Vendulko, hodit ho, než ti rozbije sebeúctu, pošeptala Líza.
A ještě líp přiveďte ho k nám! My s Míšou slavíme deset let manželství! Ať vidí, co je to rodina, doplnila Katka.
Rozhodly se ho pozvat. Petr, který obvykle takové akce nemá rád, najednou souhlasil a dokonce sám usedl za volant. Vendula už předvídala příjemný odpočinek s kamarádkami konečně ne ona bude řídit zpátky.
Na chatě Katky a Míše byla domácí atmosféra: děti, gril, ptáčci, pejsek Šipek běhal jako s neviditelnou baterií. Jídlo trvalo od poledne do večera. Starší se rozptýlili, děti usnuly. U stolu zůstaly své kamarádky, hostitelé a Petr. Pili čaj s ovocným koláčem a povídali si. Pak Petr opět zahájil:
Řekněte mi, Katko, proč Vendula stále není vdaná? Už deset let jste manželé.
No, ne všem se podařilo se zamilovat na třetím ročníku, jako mně, odpověděla Katka pokrčením ramen. Vendula tehdy studovala, pracovala, času neměla.
A vy jste se vdali jako panenky?
Cože! My s Míšou jsme spolu od prvního ročníku!
Ale on byl první?
A co, chcete doklad? rozčílil se Míša. Moje žena je, a hotovo.
Tak vidíte! Znamená to, že byla čistá. To je úcta. A jak se oženit s ženou, která už měla pár partnerů? To je ostuda pro rodinu!
A co je to za urozený rod, že musíte být bez minulosti? zasmála se Líza. Co jsi tedy Vendulce dařil naději?
Nikomu nic neslibuji, odvětil Petr s povzdechem. Vaše kamarádka by měla pochopit: je to žena druhého řádu. Pro svatbu s ní jsou potřeba vážné důvody, které nevidím.
Takže jsem třetí řád, rozvedená s dítětem, usmála se Líza. Škoda tě, muži. Škoda tvého rodu.
Jak můžeš mluvit s ženami v mojí domácnosti? povídal Míša. Řády u něj! Jsi pastýřka stará! chytl Petra a vymrštil ho ven. Nebyl to těžký úkol dva metry výšky, svalnatý.
Jděte pryč! Sváteční náladu nezničím. Kdyby nebyly dívky, už bych tě rozbil. Neníš naším hostem.
Vendulko, jedu. Půjdeš se mnou, nebo zůstaneš? prohlásil Petr, nabíhající kufr. Vendula se rozesmála a nedokázala odpovědět. Petr, nečekajíce na její souhlas, zakřičel dveřmi a odjel.
Díky, Míšo, chichotala se Vendula. Už žádný muž! Dokonce žádný starý!
Špatná myšlenka osvěcovat ho o sňatku, usmála se Katka. Ale jaký to byl charakter! Dívky, slyšely? Já jsem první řád! A vy jak to dopadlo.
Vtipů stačilo na celý večer. Pak Líza odvezla Vendulu domů. Život se vrátil k obvyklému přijímání pacientů a vyplňování záznamů. Petr už nevolal.
Vendulo, na recepci vám zůstala obálka.
Díky, Lenko, podívám se později.
Po skončení přijmu Vendula otevřela obálku. Uvnitř byl .
