Hele, Alenko, víš, že na takové, jako jsi ty, se neberou, řekl klidně Arnošt, jsou přece ženy na lásku a na hezký čas. A jsou i ti, co se drží do svatby. Bohužel ty do té skupiny nepatříš.
Co ti na mě nevyhovuje, Arnošti? Já vařím dobře, vypadám skvěle, doma je čistota. Jsem ti jako žena dost? Alenka se překvapeně podívala na muže, kterého považovala za svého milého.
Právě to je špatné! Už jsi zkažená. Pochop to: takový, jako jsi ty, se nevezou za manželku. Takové se jen potkávají bez závazků. Manželky jsou jen čisté dívky, u kterých jsi první. Aby ti byly nohy na mytí a voda na pití, jak se říká. Arnošťa, spokojený s posledním slovem, se otočil ke zdi a zamrhal.
A ještě před týdnem Alenka seděla s kamarádkami v kavárně a vykládala plány: Život se uspořádá. Třicítka už není holka, ale kariéra mám, byt, auto, vypadám skvěle. Můžu se i vdát a mít děti! Navíc je kandidát, jako z pohádky. Arnošt: nikdy nebyl ženatý, bydlel sám, ačkoliv si koupil byt vedle maminky. Čtrnáct let věkového rozdílu, hezký, upravený, skoro bez špatných návyků a s vážnou pozicí. Čisté štěstí.
Potkali se v práci přišel k ní na kontrolu jako pacient do zubní ordinace a odešel už zasněný. Alenka tehdy makala naplno: v nemocnici, v soukromé klinice, takže osobního času mu chybělo. A pak květiny, ne obyčejné růže, ale piškohy. V únoru! Restaurace A vůbec to roztočilo.
Jediné, co ji trápilo, že už druhý rok vztahu, ale žádná žádost o ruku. Kamarádky mučily: Přijde čas, Alenko, vdáš se. Ona to taky cítila. Tak se odvážila a po večeři zmínila téma a uslyšela: je zkažená, ne na svatbu.
V hlavě se jí to nechtělo vejít. Co si dovoluje?! Další večer se Alenka opět setkala s kamarádkami v bistru potřebovala radu.
Představte si, holky, začala Alenka, on mi řekl, že už nejsem ta pravá! Že na takové se neberou!
To vážně? překvapila se Kateřina. Ty jsi přece krásná, chytrá, samostatná!
Říká, že se berou jen na čisté. A já jsem, prý, třetí řád poškozená. A co teď? Všechno ostatní mu sedí: je chytrý, má peníze, v posteli je fajn.
Alko, hodíš ho, než ti rozbije sebevědomí, zamrkala Lída.
A ještě líp přiveď ho k nám! My s Miškou slavíme deset let manželství! Ať se podívá, co je to rodina, doplnila Kateřina.
Rozhodly se: pozvat ho. Arnošt, který normálně takové akce nemá rád, najednou souhlasil. Dokonce si sám nastoupil za volant. Alenka už předvídala příjemný výlet s kamarádkami konečně ne ona bude řídit zpátky.
Na chalupě u Kateřiny a Miška bylo domácí pohodlí: děti, gril, ptáčci, pejsek Škiper běhal, jako by měl neviditelnou baterii. Hostina trvala od poledne až do večera. Starší odešli, děti usnuly. U stolu zůstali svoje kamarádky, hostitelé a Arnošt.
Pil čaj s ovocným koláčem, povídali si. A najednou Arnošt zase spustil:
Řekněte mi, Kateřino, proč Alenka ještě není vdaná? Už deset let jste v manželství.
No, ne každému se podaří zamilovat se na třetím ročníku, jako mně, pokrčila rameny Kateřina. Alenka tehdy studovala, pracovala, času neměla.
A vy jste se vdala čistou?
Cože! zasmála se Kateřina. My s Miškou jsme spolu od prvního ročníku!
Ale on byl první?
Chcete mi předvést pas? rozčileně odpověděl Miško. Moje žena se stala mou, a tečka.
Vidíte! Byla čistá. To je úcta. A jak se oženit s ženou, která ti už pár lidí měla? To je hanba pro rodinu!
Co máte za rodinu, že musíte být bez minulosti? zasmála se Lída. Tak proč jsi pak Aleně naději dával?
Nikomu nic neslibuji, pokrčil rameny Arnošt. Vaše kamarádka by měla pochopit: je to žena druhého řádu. K sňatku s ní jsou potřeba vážné důvody. Já je nevidím.
Takže jsem úplně třetí řád, rozvedená s dítětem, usmála se Lída. Škoda pro tebe, chlape. Pro tebe i tvůj rod.
Jak můžeš tak mluvit o ženách v mém domě? povstal Miško. Řády u něj! Sám jsi prošlý sleď! Chytil Arnošta a vyhodil ho ven. Nebyl to těžký úkon dva metry výšky, svalnatý.
Jdi odtud! Svátek zkazit nechtím. Kdyby nebyly holky, už bych ti roztrhal nos. Nejsi pro nás host.
Alenko, jedu. S tebou nebo zůstaneš? hrdě řekl Arnošt, zvedl tašku.
Alenka se rozesmála a nemohla odpovědět. Arnošt, aniž by čekal na její podporu, zabouchl bránu a odjel.
Díky, Miško, chichotala se Alenka. To je vše! Žádný další muž! Ani prošlý!
Špatná myšlenka byla ho učit o svatbě, usmála se Kateřina. Ale jaký to byl charakter! Holky, slyšely? Já jsem první řád! A vy už jste to viděly.
Vtipů stačilo na celý večer. Pak Lída odvezla Alenku domů. Život se vrátil k běžným přijímkám pacientů a vyplňování záznamů. Arnošt už nevolal.
Alenko, zůstala vám obálka na recepci.
Děkuji, Lenko, podívám se později.
Po skončení přijímky Alenka otevřela obálku. Uvnitř bylo .
